Dvakrát denně se musí pečlivě ustrojit. To znamená nejen pořádný vodnický frak, ale i teplé a hlavně nepromokavé oblečení. A obutí.
„K tomu všemu patří i umělé zelené vlasy, klobouk i barvy na tvář, taky vodnické oči, ty se dětem moc líbí,“ hlásí pan Antonín, když se poprvé letos vydává do kašny s nezbytným podběrákem a loví první kapry.
O ctitele a obdivovatele nouzi rozhodně nemá. Nejde jenom o děti.
„Já už si zdejší Vánoce bez vodníka prostě nedovedu představit, docela by mne zajímalo, kolik je v kašně teplota vody a pokolikáté tam vodník letos vstoupil,“ říká paní Anna, která přišla v doprovodu vnoučat.
„Letošní teplotu vody přesně neznám, ale je to úplně v pohodě. Pamatuji si, že tu bylo i pod minus dvacet stupňů a kašna mi zamrzla,“ povídá zjevně dobře naladěný Florian.
Těší se na oteplení, které následuje. Svoji vodnickou misi, při níž s kamarády u sousedního stánku prodá přes tři tuny kaprů, zakončí pár hodin před Štědrým dnem v pátek 23. prosince.
„Všem lidem přeji v této nelehké době krásné Vánoce a taky štěstí, zdraví a mír v novém roce,“ říká oblíbený muž, bez něhož by tohle období v Uherském Brodě nemělo ten správný předvánoční nádech.
