Z Dušné nad Vsetínem je to pět a půl kilometru. Statečnější a odolnější nazují boty a šup do běžek, ale pozor, momentálně to alespoň na prvním kilometru připomíná docela nebezpečnou klouzačku, brzy je ovšem silnice více zasněžená, třebaže by nějakých deset čísel nového prašanu určitě s radostí přivítala.
Tahle cesta je tak trochu i cíl, protože výhledy těsně kolem na namrzlé stromy se sněhovým příkrovem jsou jedním slovem nádherné.
Pak jsou tu výhledy jiné, třebaže jen sporadické. Týkají se pohledů do údolí i na hřeben Javorníků, což značí pomalu blížení se ke známé a velmi letité turistické chatě.
„No Vsacký Cáb, to je moje milované místo, už to bude nějakých čtyřicet let, co jsme sem jezdívali s rodiči. Tady jsem se naučila lyžovat a taky hrát mariáš,“ rozzáří se při vzpomínce Olga Sehnalová, momentálně náměstkyně hejtmana Zlínského kraje, v minulosti řadu let europoslankyně.
Vsacký Cáb je opravdu kultovním místem. Léta se sem mířilo mimo jiné na dobré občerstvení. Teď je tu také, ale pozor, neberou tu peněžní karty, takže peníze sebou.
Zajímavě k nedostatku bankovek přistoupil mladý muž coby obsluha. Mile překvapil, velkou porci vývaru rozdělil na dvě menší části a spokojeni byli všichni. Jinak tu ceny samozřejmě rostou a „vysokohorská přirážka“ zrovna důvodem k jásotu není, tady by ve stylovém starém provedení stolů a nábytku člověk snad věřil, že se mírně zastaví i inflační spirála, ale není tomu tak.
Při cestě zpět potkáváme sporadicky běžkaře, výjimečně automobily. A nutno říci, že pozor musí dávat každý, led obtěžkal stromy a běžkařům doslova házel pod nohy větve. Jedna řidička zase zažila smůlu, povedlo se jí zaparkovat v hlubokém korytě za okrajem silnice.
Početní a zdatní pánové ji ale dokázali i s jejím teréňákem vrátit na silnici, tak snad si dá příště pozor.
Zážitky z jedenáctikilometrové trasy tam a zpět ve sněhovém království jakékoli chmury jasně převýšily k dobrému.
