Gestapu unikl několikrát
Rudolf Babula se narodil 4. února 1906 v Pitíně na Uherskobrodsku. Jeho otec, zedník Josef Babula, bojoval v první světové válce na italské frontě. Matka Františka, rozená Bartošová, byla v domácnosti. Po maturitě na Reformním reálném gymnáziu v Uherském Brodě v roce 1927 byl přijat ke studiu na Husově československé evangelické fakultě bohoslovecké v Praze. Členem nové církve, založené na učení Mistra Jana Husa, byl přitom prakticky od jejího založení, tedy ještě v době středoškolských studií. V roce 1929 byl v pražských Dejvicích vysvěcen na kněze. Zároveň byl v témže roce ustanoven zástupcem faráře ve slovenském Zvolenu.
Mimo roční přestávku v letech 1933–34, kdy působil v Brně-Tuřanech, strávil na Slovensku celkem šest let. Pro svou všeobecnou oblíbenost a zápal byl v roce 1934 jmenován farářem v náboženské obci Bratislava, ale hned rok nato byl na vlastní žádost přeložen do Znojma, aby následně roku 1938 definitivně zakotvil v Uherském Brodě, kde byl jmenován nejprve pomocným duchovním a poté farářem místní náboženské obce. Kromě kazatelství se Babula věnoval i propagační a publikační činnosti. Jeho články byly pravidelně otiskovány mj. v oficiálním týdeníku CČSH Český zápas. Byl také vynikajícím hudebníkem, hrál na varhany a sám pořádal duchovní koncerty. Stal se iniciátorem nové úpravy původního starého kostela sv. Jana Křtitele, později kostela Církve československé. Protože husitská církev nevyznává potřebu celibátu, mohl i Rudolf Babula uzavřít sňatek s učitelkou obecné školy Věrou Ningerovou. V roce 1938 se manželům narodil syn Václav.
Po německé okupaci zbytku Československa v březnu 1939 odmítal Rudolf Babula jen nečinně přihlížet a ihned se aktivně zapojil do domácího protinacistického odboje. Ihned na jaře 1939 začal spolupracovat s ředitelem uherskobrodského pivovaru Františkem Měšťanem v propagačním oddělení největší odbojové organizace Obrana národa a později patřil k hlavním představitelům lokální odbojové skupiny Hnutí za svobodu na Uherskobrodsku. Během okupace farář několikrát uvízl v síti gestapa a byl vyšetřován, zejména v roce 1943. Pro nedostatek důkazů byl však vždy propuštěn.
Ze svatebního obřadu do Kounicových kolejí
V srpnu 1944 se František Měšťan, někdejší zástupce okresního velitele Obrany národa v Uherském Brodě, sešel v Bystřici pod Hostýnem s velitelem výsadku Clay Antonínem Bartošem. Ten Měšťana ustanovil velitelem v oblasti Uherskobrodska. K jeho nejbližším spolupracovníkům se zařadili jeho dřívější kolegové z odboje, zaměstnanec muzea škpt. Josef Pelant a farář Rudolf Babula, který se koncem roku 1944 spojil mimo jiné i s Jaroslavem Šperlem z desantu Carbon. Parašutistům z obou výsadkových skupin zajišťoval obětavý duchovní spolu s manželkou Věrou jídlo, ošetření i léčiva, úkryty, pomáhal přijímat výzbroj shazovanou letadly. Celá organizace však byla infiltrována konfidenty gestapa a i Babulův osud byl zanedlouho zpečetěn.
13. února 1945 v dopoledních hodinách ještě stihl odsloužit svatební obřad. Doma už na něj ale čekali příslušníci brněnského gestapa, kteří jej odvezli do nechvalně proslulých Kounicových kolejí v Brně. Nelidskému mučení statečně vzdoroval a nikoho ze svých spolupracovníků nevyzradil. Dokonce údajně na konto gestapáckých vyšetřovatelů pronesl: „Vy mne nebudete soudit, tamten mne bude soudit,“ a zbědovaně při tom ukázal prstem nahoru. Po celou dobu vazby měl mít svázané ruce za zády a i přes brutální fyzické týrání opakovaně odmítal nabídku gestapa ke spolupráci.
Svědectví studenta Horáka
Svědectví o Babulových útrapách ve vyšetřovací vazbě v Kounicových kolejích podal po válce jeho spoluvězeň z cely, gymnazista z Moravské Ostravy Miloslav Horák. Jemu farář předal svůj snubní prsten a pověřil ho předáním vzkazu manželce a synovi. Z Horákových dopisů adresovaných po válce Národnímu výboru v Uherském Brodě se dozvídáme, že byl Rudolf Babula v noci z 6. na 7. dubna převezen transportem KL 3 do Mauthausenu.
Osud tohoto transportu nebyl dlouho znám, neboť k němu neexistuje žádná písemná dokumentace. Po válce se nicméně podařilo právníkovi Oldřichu Kuncovi a diviznímu generálovi Emilu Fialovi díky svědectví Rakušana Františka Arnolda zjistit, kde transport skončil. V souhrnné zprávě o pátrací akci, uveřejněné v říjnu 1945 ve Službě repatriantům, uvedl Kunc seznam 194 dohledaných osob z transportu. V seznamu figuruje i jméno Rudolfa Babuly. Vyšlo najevo, že o transportu v Mauthausenu nikdo dopředu nevěděl, a proto ho velitel tábora zprvu odmítl přijmout. Nakonec se však nechal přesvědčit. Po celodenním stání venku bez jídla a bití od příslušníků SS bylo 217 Čechoslováků z transportu KL 3 zavražděno v mauthausenském podzemí.
K prvnímu výročí úmrtí R. Babuly, kněze obdařeného pastorační moudrostí, laskavostí, obětavostí a kazatelskými schopnostmi, byla při vzpomínkové tryzně za účasti nejbližší rodiny, věřících i místního obyvatelstva v Husově sboru v Uherském Brodě odhalena faráři pamětní deska.
Autor: Radek Šuta
Děkujeme městu Uherský Brod a Zlínskému kraji za podporu, bez vás bychom příběh nemohli
zaznamenat. Paměť národa stále hledá pamětníky. Pokud znáte někoho, kdo zajímavě prožil dějiny
minulého století, kontaktujte nás, prosím, na jitka.andrysova@postbellum.cz, 777763388.
