Stavbu na tomto místě má „na svědomí“ vynikající a taky poněkud vymykající se barokní architekt Jan Blažej Santini. Jeho otisk právě tady je pozoruhodný a poučný. Prvky zdánlivě neslučitelné gotiky a baroka na návštěvníka dýchnou nebývale silně, až mírně mystickým nádechem.
Právě z výšky je plasticky vidět velký rybník, který obepíná mohutný a krásně zachovalý cisterciácký klášter, další důvod k návštěvě města s jedenadvaceti tisícovkami obyvatel.
V letním vedru vás zanedlouho zavede touha po pořádném ochlazení nějakých patnáct kilometrů k obcím Škrdlovice a Radostín. A k velké radosti pro znavené horkem je tu obrovský rybník, mezi přemnoha vysočinskými ten největší – Velké Dářko. Se svými kempy, loděnicí, nečetnými, ale krásnými pískovými plážemi a vstupy do příjemně vyhřáté vody po několika schodech.
Zaplavat si v tomto „moři“ Žďárských vrchů je pro plavce to nejdokonalejší, co mohou v zalesněném prostředí chráněné krajinné oblasti zažít. Plavete, plavete, držíte tempo a pokud chcete, břeh je pořád stejně daleko, ten nejbližší nějakých tři možná čtyřista metrů. Hladina poklidná, míjíte šlapadla i jiná plavidla a pořád jste sami se svými letními myšlenkami. Jaká to změna proti plavání v bazénech…
Zajímavé je, že právě tady ve stánku dostanete půllitr dobré jedenáctky za 35 korun, to se jinde nevidí.
Žďársko vrchy vás v létě, ale nepochybně i na podzim, případně v zimě, kdy se tam parádně běžkuje, úplně dostanou. Jedním z jejich center je městys Sněžné. Hotel stejného jména má jeden skvělý bonus. Dámy v recepci i za výčepem a na place v restauraci jsou samý úsměv. A to se na dovolené setsakra počítá…
