Trochu to zahučí, trochu se to uvolní… a… jde se tichým zářijovým ránem nahoru. Balón stoupá a stoupá a brzy devadesátiletá dáma je u vytržení. A s ní i její rodina.
„No jasně, že letím poprvé, a tady můj syn Jaroslav, který má za sebou po světě množství dobrodružství třeba na vysokých horách, které vyjížděl na maličkém motocyklu i s mým vnukem, tak ten letí také úplně premiérově,“ hlásí statečná dáma, které by kvapem se blížící devadesátiny hádal opravdu jen věštec nebo znalec jejího rodného listu.
„Naše maminka je pořád nesmírně čilá, tak jsme si chvíli lámali hlavu, co by tak pro ni mohlo být originálním dárkem, a myslím, že jsme se docela trefili,“ vyprávěl po více než hodinové plavbě vzduchem a klidném dosednutí nad nedalekou Březnicí syn Jaroslav.
Sama paní Ludmila byla nadšena. „Nahoře vnímáte ticho, kterého se dnes nedočkáme prakticky nikde jinde, ani v lese, svět je dnes prostě jiný než před lety. Otevřeli jsme si v koši nahoře šampíčko, přiťukli si na zdraví a byla to jedna z nejhezčích hodin v mém životě, opravdu krásný zážitek,“ hodnotila originální dárek spokojená babička.
U Holíků teď po úspěchu „akce balón“ přemýšlejí, copak by pro čipernou paní bylo za deset let vhodným připomenutím jejich stých narozenin.
„Protože se ve vzduchu vyloženě osvědčila, nebude od věci jít zase vzhůru,“ nastiňuje akční syn Jaroslav vývoj věcí příštích. „No, čas na to máme, ale naší mamince by ke stovce asi nejlépe slušel tandemový seskok padákem,“ směje se Holík.
