První si bere slovo, ještě než se zařadí do mírné fronty na vlek, klučina. Docela se zamyslí.
„Fakt je to tu skvělé, mně se líbí, že jsou tu hodní lidé. Je tu taková pohoda. A máme to kousek, byl jsem už třeba v Itálii, ale horší to tu vůbec není,“ udivuje šikovný školák. Pojedou prý do Rakouska, tak bude mít zase porovnání.
Maminka Ilona doplňuje. „Víte co, my bydlíme na Jižních Svazích, což znamená, že jsme tu třeba za deset minut, to do Alp to trvá mnohem, mnohem déle. Samozřejmě srovnání trochu kulhá, ale jsme fakt rádi, že tu máme naši oblíbenou sjezdovku.“
Další maminka, Radka. „Jé, mě nefoťte,“ směje se další Zlíňanka, ale povídání neodmítá.
„Mám tu obě děti, já jsem jen tak, ony samozřejmě s lyžemi, je to tu moc fajn,“ doplňuje svoji věkovou vrstevnici.
Pohyb je nutný a kdo může, ten si jej dopřává. „Máme veřejné bruslení, je vidět, že je o nové kluziště zájem,“ hlásí ze sportovního areálu na Širůchu ve Starém Městě tamní dobrá duše Karel Zálešák, který se stará o občerstvení.
I jinde je o led zájem převeliký. Led jako zrcadlo měla vodní nádrž u Březůvek.
A už to fičí. Tamhle zkouší piruety malá krasobruslařka. A vedle hned dva „velké“ hokejové zápasy, jako kdysi dokonale postavené branky z bot a hra na Davida Pastrňáka může začít.
„Báječné, zima nám rozhodně není, zkouším dávno nepoužívané kanady,“ povídá aktivní děda Rosťa, který se do bruslařské obuvi dostal po více než dvaceti letech.
„Dědo, neboj, jeď, my tě když tak zvedneme,“ povzbuzují ho oba vnoučci s hokejkami.
A světě (ne)div se, statný šedesátník to opravdu zvládá.
Taková zima je vítána.
