Slunce spálilo, co šlo
Stačí se mrknout do míst, kde se potkává Uherskohradišťsko, Kroměřížsko a Hodonínsko. Dva kraje – Zlínský a Jihomoravský. Celá řada chatařů má v Koryčanech i pěkně upravené zahrádky, stejně jako místní lidé. Pohled na drobné ovoce není v mnoha případech vůbec optimistický.
Manželé Hajní chataří v lokalitě Zdravá Voda řadu let. „Nejsme na chatě žádní velcí pěstitelé, jezdíme tam hlavně odpočívat, manžel ji léta zvelebuje po stavební stránce. Takže máme spíše pro děti rybíz a další drobné dobroty. Ale to, co je k vidění letos, to asi nepamatujeme,“ říká paní Zdislava. „Část červeného rybízu je moc pěkná, ale část keřů nedávná obří horka spálila před očima,“ vypráví.
Přečtěte si také: Slovácké léto přilákalo desetitisíce lidí. Festival vybral na charitu přes milion korun
Stejně tak dopadly plody angreštu a jeho křížence s rybízem. Usušeno, přepáleno, na zem popadáno.
„Ono je to těžké, to bychom museli na chatu dojíždět denně, takže se nemůžeme divit, že bylo extra slunce tak nemilosrdné, hůře to jistě zažívají ti, kteří pěstují ve větším. Doma v Ježově na hranici Zlínského a Jihomoravského kraje máme jako skoro každý taky zahradu. Tam vidím, jak obří teploty spálily listy brambor, tak nakonec uvidíme, jak to všechno dopadne,“ doplňuje manželku pan Martin.
Mirabelky, višně nebo švestky si vedou dobře
Jinak ale platí a zdaleka nejen pro zmíněné sympatické manžele, že v Koryčanech a okolí se daří různým druhům ovoce. Slušně vypadají i přes horko a sucho švestky, třešní je leckde nula procent, tady cca třicet z obvyklých dávek, báječně vyšly mirabelky i špendlíky. V nejlepším jsou nádherné višně.
A ještě zajímavost – vzato etnograficky či zeměpisně, nedá se tohle nevelké město a jeho 300 chat na koryčanském katastru zařadit „čistě“ vlastně nikam. Ono spojuje Slovácko a Hanou, byť profilem svých Chřibů poněkud připomíná Valašsko. A tenhle (ne)mix je na něm vlastně to nejpůvabnější.
