Ochotně zastaví, už tušíme, že to bude na procvičení školské němčiny či angličtiny. Volíme němčinu.
„Zrovna jsem se vydal z Uherského Brodu, jedu do Valašského Meziříčí, horko je tedy veliké, už jsem vypil všechnu vodu, musím si nabrat,“ povídá v sedě vousatý borec, který se představí jako pětačtyřicetiletý nadšený švýcarský cestovatel David Brandenberger.
Jeho stroj, to je úžasná podívaná. „Tady mám celty, tady podpůrné motorky pro jízdu do kopce a hlavně za sebou vezu solární panel. Takže já mám na rozdíl od mnoha dalších lidí slunce jako kamaráda i nutného podporovatele a čím víc svítí, tím víc energie mi dá,“ vysvětluje.
První etapa jeho cesty míří z Uherského Brodu do Valašského Meziříčí, to je nějakých osmdesát pět kilometrů, dobrá denní dávka. Hotely nepozná. „Kdepak, mám celtu, spím vždy pod širákem, máte krásou zemi, tak ať si ji užiju.
Jeho cesta ale hned tak neskončí, prázdninový výlet měří téměř 3000 kilometrů. „Jedu na sever, do Polska, pak do bývalého východního Německa, pěkně to všude projedu a vrátím se přes Čechy zase do Uherského Brodu.“ Proč právě tam, už nevíme, musel pokračovat. „Achoj,“ usmál se svérázný cestovatel, jemuž musí být pod hustými vousy pěkně horko.
