Tento typ cukrovky patří mezi autoimunitní onemocnění. A to je takřka vše, co nám medicína o této nemoci řekne. Dozvíme se ještě, že silný imunitní systém ve vlastním těle likviduje beta buňky, které produkují inzulín. Z farmaceutických kruhů a jejich zaprodanců se dozvíme, že „není zdravého člověka, jen málo diagnostikovaného“. Naštěstí se najdou i lékaři, kteří s tímto názorem nesouhlasí. Mezi takové patří i pan MUDr. Pavel Šácha, lékař celostní medicíny. Když čtu takové články, tak mé srdce vždy zaplesá a pokud bych ho měl potkat, tak nejdříve si koupím klobouk za 5000 Kč a v předklonu budu před ním kloboukem zametat chodník. Cituji část jeho článku.
Nyní se zastavme v období, kdy se nemoc nastartovala a protilátky působí na beta buňky slinivky – dostaví se projevy nemoci, pacient je hospitalizován a pomocí velmi vyspělé techniky a vypracovaných metodik se stabilizuje, je naveden na inzulin, na dietu, je mu vysvětlen jídelníček. Pacient a jeho rodina prožívají životní zlomový okamžik a postupně se smiřují s tímto „osudem“. Jenže se zde vznáší stále nezodpovězená otázka: Zničily ony protilátky definitivně beta buňky, nebo jsou stále ještě nějaké, které pracují? Ve své podstatě od okamžiku onoho startu jde – o čas! Technika podávání inzulinu a stabilizace stavu je jasná, ale není jasná ta situace kolem zastavení autoimunitního procesu. Tady medicína pokulhává, často vidím, že lékař sklapne složku a řekne „Cukrovka – inzulin, nemůžeme nic jiného dělat“ a o proces, který by měl poplašenou imunitu zklidnit, se již nestará. Lékař tím dává nemoci a člověku program, že jde o konečné řešení – do konce života užívat inzulin. Existují výzkumy i první náznaky řešení, ale jde to pomalu – obrovské množství financí jde do pokroku v léčení cukrovky – v léčení následků: Víme o inzulinových pumpách, víme o existenci inhalačních inzulinů, máme vypracované kontrolní mechanizmy, ale ten směr do imunomodulace zatím vázne – škoda. Člověka to svádí k myšlence, jestli vůbec existuje snaha průmyslníků a politiků o výzkum. Kdyby se totiž tato cukrovka léčila včasnou nápravou chybně reagujícího imunitního systému, pak by se vůbec nemusela cukrovka tohoto typu uskutečnit, a pak by si ten člověk nepotřeboval kupovat celá následující léta inzulin a jiné prostředky potřebné ke svému léčení. Jinými slovy, nebyl by ani „diabetický průmysl“. A co dál? Tím, že ony protilátky definitivně zničí beta buňky a že člověk bude muset užívat inzulin, to končí? Nyní není řeč o následcích cukrovky – statistického zkrácení délky života, oslepnutí, amputaci nohy, dvojnásobného rizika infarktu a mozkové mrtvice. Stále se hlásí ke slovu otázka: A ta autoimunitní příčina se zastavila? Nebo se bude vyvíjet dále? Který orgán napadnou poplašené imunitní buňky nyní? Třeba štítnou žlázu? Popsaný příčinný řetězec pokračuje dále. Celá mašinérie kolem cukrovky vrací sice pacienta zpět do relativně normálního života, ale otazník, který vidíme při rozboru situace z pohledu celostní medicíny, je stále přítomen. Není řešena příčina.
Myslím, že pan doktor zodpověděl spoustu otázek, které nešťastní rodiče kladou i mně. Jednou z příčin je nutriční hodnota jídla. Jestliže žena nemá v jídle vše potřebné a podaří se otěhotnět, už u plodu se nastartuje tento proces. Nutriční hodnotu nám dobře doplňuje Moringa Oleifera. Již nastartovaný problém cukrovky 1. typu pomáhá řešit Tulsi a Gymnema. Tyto byliny mám v nabídce.
Zdraví bylinkář Standa.
