Pane Plachetko, připravujete tento unikátní projekt, který bude nyní dostupný i pro publikum ve Zlínském kraji. Čím je pro vás spolupráce s Czech Ensemble Baroque zajímavá a přitažlivá?
S Romanem Válkem a Ensemble Baroque spolupracujeme už přes 15 let od mých úplných začátků. Rád se vracím a znovu se potkávám s kamarády z orchestru, když je aspoň trochu času. Projekt Mozart – Salieri jsme poprvé nastudovali a několikrát zahráli před dvěma lety. Jedná se o zajímavé srovnání známých Mozartových árií se vzácně uváděnými díly Salieriho. Je hezké slyšet jejich kompoziční styly bezprostředně po sobě.
Koncertujete na věhlasných evropských scénách i v Americe. Liší se publikum v jednotlivých zemích a regionech?
Ano i ne. Speciálně Američané mají jiné návyky než obyvatelé starého kontinentu. Většinou se více baví, ale kratší dobu tleskají na konci díla, aby byli dříve doma. Jinak má každé publikum svá specifika, ale to by bylo na dlouhé povídání.
Překvapilo vás někdy publikum svou reakcí?
Stane se, že situace, která nám přijde vtipná při zkouškách, před lidmi nezafunguje, nebo se naopak smějí někde, kde by to člověk nečekal.
Jak se cítíte, když koncertujete ve Zlínském kraji?
Jezdil jsem do tohoto regionu často hlavně před lety – na Letní školu barokní hudby- právě s Romanem Válkem. Mám hodně hezkých vzpomínek, především na Hostýnsko. Rád spolupracuji i se zlínskou filharmonií, když je příležitost.
Vaší manželkou je špičková pěvkyně Kateřina Kněžíková. Je to výhoda, když se v jedné domácnosti sejdou exponovaní sólisté?
Jsem přesvědčen, že to výhoda je, ačkoliv se říká, že spolu zpěváci, herci, hudebníci nemají být. Lépe chápeme, co naše práce obnáší, a taky si občas můžeme dělat čas, abychom byli s tím druhým.
Co posloucháte v autě?
Většinou klasiku. Vozím i pár popových a muzikálových cédéček. Někdy nechám běžet i rádio a pak poslouchám, co zrovna hrají.
