Cidre99 poznáte na první dobrou, protože není vůbec sladký. S cidery z běžných obchodů nemá moc společného. Suchá a svěží chuť perlivého jablečného vína může zpočátku trochu překvapit a je dobré dát mu víc šancí. Malinko se k němu propít, jak se tak říká. Nefiltrovaný, nepasterovaný, bez cukru, bez barviček navíc. Prostě jablka ve své nejlepší formě.
Na dvoře starého statku s číslem popisným 99 je teď na podzim docela příjemné závětří. Z velkého ořešáku padají ořechy papíráky, fenka Rosa sedí v hromadách listí a pečlivě je louská mezi zuby. V sudech tiše zraje cider a Jakub pobíhá kolem, vaří nám kafe, otevírá lahev klasického cideru, tichého cideru, loňského cideru, letošního cideru, do skleničky odlévá jablečný burčák. Svéráznějšího chlapa abyste pohledali.
V téhle sympatické (budoucí) cidrerii přikládá ruku k dílu nejen Jakub Neuls a jeho kamarád Peter Krajčík, ale také Jakubova sestra a vypadá to, že i velká část rodiny. Na Cidre99 se totiž dobře zvyká, takže ho vozí do čím dál více restaurací a kaváren po celé Moravě (a tak trochu i do Prahy). Jestli se zadaří, ochutnáte ho i letos na brněnských vánočních trzích.
Jablka ze starých sadů tady v Roštíně moštují v malých objemech a nechávají vyniknout jejich přirozenou moravskou náturu. Práce je s tím spousta. Jablečný most leží ve velkých kádích, kde se prokvasí až do podoby jablečného burčáku. Postupně se odkaluje a ukládá do dubových sudů, ve kterých pak zraje až do chvíle, než ho tu stočí do skleněných lahví, uzavřou korunkovým uzávěrem a naservírují vám ho dobře vychlazený na stůl ve vaší oblíbené kavárně.
V Kroměříži na Cidre99 narazíte třeba v našem oblíbeném VeloCafé. Všechna místa, kde ho ochutnat ale hledejte na webu. Je to možná trochu svéráznější pití, ale protože je z podhůří Chřibů, ani jiné být nemůže. Ti otrlejší ho mohou trochu vyšperkovat štamprlkou jablkovice. Jestli někdy přijede návštěva z Čech, za tenhle drink vás bude milovat.
Rosa už má nejspíš všechny ořechy vylouskané, takže se nám teď otírá o nohy a dožaduje se pozornosti. Podrbeme ji za ušima, rozloučíme se s Jakubem a odcházíme starými dřevěnými vraty o pár skleniček veselejší, než když jsme sem přišly. Jestli jste na Cidre99 ještě nenarazili, je čas se spolu seznámit.
