Tomáš Baťa se nechal inspirovat v Americe, stejně ale v jednom malém městečku s názvem Bor u České Lípy, kde měli lesní hřbitov už od roku 1909. Slovo dalo slovo, věhlasný architekt František Lydie Gahura dostal od starosty Bati úkol a v roce 1931 bylo vydáno povolení zřídit Lesní hřbitov. Poměrně daleko za městem, šlo totiž o to, aby místo posledního odpočinku Zlíňanů bylo zbaveno průmyslového ruchu rychle se rozvíjejícího města.
To všechno se povedlo dokonale. Jen to mělo stěží uvěřitelné vyústění. Prvním pohřbeným byl v roce 1932 syn Baťova osobního lékaře Gerbece, který byl i spoluautorem myšlenky nevšedního pojetí hřbitova. Dalšími dvěma po letecké havárii ve smutném létě roku 1932 sám Tomáš Baťa a jeho pilot Jindřich Brouček.
Do stínu stromů míří v časech horkých letních dnů i docela početní turisté. „Tady z toho místa vůbec necítím nostalgii a smutek, naopak něco jako věčnost a naději,“ vypráví jeden z příchozích Ivan Krmeš, který sem dorazil při poznávání východní Moravy z Ostrova na Karlovarsku.
On i další návštěvníci tu na informační tabuli najdou místa posledního odpočinku známých osobností. Tomáš Baťa má po boku věrnou choť Marii, je tu i vzpomínka na jejich jediného syna, současným Zlíňanům dobře známého Tomáše Baťu juniora i jeho paní Sonju, oba jsou ovšem uloženi v kanadském Torontu.
Kdo hledá, jako Ivan, najde. Oba nejvěhlasnější zlínské filmové mágy. Karla Zemana a Hermínu Týrlovou, také spolutvůrce tohoto jedinečného hřbitova Františka Lydie Gahuru. Anebo výborného hokejistu a mistra světa Karla Rachůnka. Ten má hrob kousíček od rodiny Baťovy. 7. září to bude smutných deset let, co stejně jako Tomáš Baťa nepřežil leteckou havárii. Karlovi by koncem srpna bylo teprve dvaačtyřicet…
