Jestlipak víte, co je to hasačert, babka nebo lub? Z mlynářského názvosloví nás dnes zkouší pan Chrastina, který je mlýnským průvodcem a s rodinou u mlýna také bydlí. Jeho žena je vnučkou posledního mlynáře.
Těšanský mlýn zažil pěkné i smutné časy. Postavil ho v roce 1890 mlynář Josef Páter na místě starého mlýna, který poničil vítr. Mlelo se tu až do začátku druhé světové války, ještě v roce 1940 tu i přes zákaz mlel Josefův syn František. O dva roky později jej však zatklo gestapo. S příchodem elektrických mlýnů profese větrného mlynářství zanikla a s ním i sláva těšanského mlýna.
Chátrající mlýn odkoupil obecní výbor a dnes je ve správě Muzea Kroměřížska. Kolem se v sadu prohání Chrastinovic kočky, které hlídají, jestli náhodou nešlapete, kam nemáte. Výklad pana Chrastiny si nesmíte nechat ujít.
Provede vás okolo mlýna, ukáže vám, jak je mlýn postaven, co znamená mít za lubem, proč se rukávu na mouku říká hasačert, kdo je ve mlýně babka, dědek, otec i matka. Poslechnete si, jak mlýn klape, dozvíte se, že mlynáři stačilo poslouchat klapání mlýna, aby věděl, jestli má zrna na mletí přidat nebo naopak ubrat. Posadíte se na lavici, kde sedával pan otec, jak se odedávna mlynářům říkalo, a můžete se zaposlouchat do vyprávění někoho, kdo tohle místo miluje.
Kolem je klid a mír. Pole se vlní ve větru a za kopcem vykukuje štíhlá věžička kostela ve Zlámance. Když si počkáte, až začne zapadat slunce, pozlatí vám mlýn i celé okolí měkkoučkými paprsky. Stačí trochu nastražit uši a určitě uslyšíte klapot koňských kopyt, co do mlýna přiváží obilí. Kousek země, na kterém se zastavil čas.
