Kdo jiný se zasloužil o rozvoj holešovského zámku než hrabata z Rottalu. Kdo čte náš blog, asi už mu je jméno povědomé z článků o zámku v Bystřici pod Hostýnem, hradu v Kurovicích, magické Černé kapli v Holešově nebo holešovské kovárně. Šlechtický rod Rottalů tady u nás zanechal hlubokou stopu, která se prolíná architekturou, krajinou, kulturou i historií.
Holešovský zámek byl sídlem, který měl reprezentovat jejich postavení na Moravě. Jan hrabě z Rottalu zámek koupil v 17. století jako ruinu vydrancovanou švédskými vojsky a pustil se do raně barokní přestavby. Zámek dostal elegantní francouzský park s vodními prvky a zahradami, v interiéru zase sala terrenu a piano nobile, jaká měla ta nejhonosnější evropská sídla. Jeho synovec František Antonín z Rottalu, zámek zabydlel čilým společenským ruchem. Oproti Janovi, který byl spíše dobyvatel a politik, se František zajímal o umění, o divadlo a hudbu. Nechal také postavit svatostánek na Hostýně, v Holešově zbudoval jedinečnou černou kapli i kostel Svaté Anny a kolem něj klášter.
Starší lidé si ještě pamatují poslední šlechtické majitele zámku z rodu Vrbnů, kterým zámek patřil dlouho po Rottalech. Zámkem nás provází Vráťa Brázdil, který má jako vždy rukáv plný osobních a neuvěřitelných příběhů z historie. A právě o posledním hraběti nám vypráví příběh velké lásky. „Jako šlechtic sice poslední hrabě z Vrbna nemusel na vojnu, ale přesto narukoval. Jak už to tak bývá, byl zraněn a v polním lazaretu ho ošetřovala krásná dívka, do které se zamiloval. Protože to však byla obyčejná žena, nepřipadal jejich sňatek v úvahu. Už proto, že jeho otec byl hrabě a matka bavorská princezna. Dlouhých patnáct let jejich vztah trval a vzít se mohli teprve po smrti starého pana hraběte, který by na to za svého života ale nikdy nepřistoupil. Od jejich sňatku uběhlo 6 let, když se jednou v neděli hrabě jel projet a ze svých stájí si vybral mladého hřebce. Divoký a nevycválaný kůň se ho snažil setřást, ale jako zkušený jezdec si s ním hrabě snadno poradil. Nakonec koni došla trpělivost, vrhnul se na záda a hraběte rozdrtil.“ Za války pak hraběnce zámek zabrali nacisté, po nich přišel socialismus a ze zámecké paní se stala osamělá stařenka, která bydlela ve dvou malých místnostech. Když ji pak odsoudili za údajné spiritistické praktiky, její majetek se prodával na holešovském náměstí. Kuriózní je, že řada lidí nakoupila nábytek nebo oblečení proto, aby je mohli hraběnce přinést, až se jednou z vězení vrátí.
Po revoluci se zámek vrátil rodině hraběnky, která se časem rozhodla zámek prodat. Po mnoha peripetiích zámek koupilo město a dnes je z něj opět místo, kam se chodí za skvělými výstavami, jedinečnými koncerty, na plesy a svatby. Konají se tu letní festivaly a slavnosti, holešovské zámecké výstavy jsou vyhlášené po celém kraji, vystavovali tu Ladu i Warhola. Když se tu zrovna nic neděje, můžete si zámek prohlédnout s průvodcem, nakouknout do staré zámecké kaple, která na vás dýchne neopakovatelnou atmosférou. Věci se začínají dít i v horních patrech, která do teď sloužila jako odkladiště nepotřebných věcí.
Holešov je místo plné zajímavostí. Začněte synagogou a židovským hřbitovem, zastavte se v kovárně, zajděte si na kafe nebo na čaj, prohlédněte si Černou kapli, projděte se zámeckým parkem i zámkem a pak si odpočiňte na zámeckém koupališti. Za jednu sobotu se to snad ani nedá stihnout.
