„Bruslení se stejně jako plavání úplně zapomenout nedá, ale chce to dobrou přípravu,“ tvrdí brusič bruslí Václav Kartusek ve svém malém království na zlínském zimním stadiónu. Jakmile se objeví déletrvající mrazy, nastávají mu pracovní hody. „Lidé najdou brusle v nejrůznějších skrýších, opráší je a už jsou tady. Teď jich hodně přibylo, chlapi si chtějí dokázat, že to ještě umějí, dámy si na bílých bruslích rády připomenou časy, kdy se na zimák, na Dřevnici i na zlínskou přehradu jezdívalo randit,“ říká mezi prací na důmyslné brusce Kartusek.
Ten byl ovšem dlouhá léta také dvorním brusičem extraligových hokejistů Zlína. „Nedávno si koupili vlastní brusku, na starost to má o patro níž kustod pan Sedlák, ale to neznamená, že by se tu kluci nezastavili. Léta jsem připravoval brusle dnešnímu trenérovi Rosťovi Vlachovi, jeho skluz byl a je jedinečný, mohl by vyučovat bruslení„.
Podle znalce obecně platí, kdo má bruslařskou techniku dánu od Pánaboha, ten potřebuje tím menší rýhu na bruslích. „Takový Ivan Rachůnek byl a je hodně rychlý bruslař, ale na rozdíl od přírodních talentů se nesmírně nadře, musí mít extra silné svaly a vždycky jsem si u něj dával moc záležet.“
Při povídání se Kartuskovi podaří připravit několika tahy brusle pro dva muže a mladou ženu. „Mým tradičním klientem je i Petr Čajánek. Stejně jako řada dalších žádá boty na míru. Když vytáhne boty s bruslemi z krabice, míří za mnou. Na speciálním zařízení mu je nahřeju a připravím tak, aby mu dokonale seděly, doslova splynuly s nohou,“ vysvětluje zkušený brusič.
A na závěr přidává stěží uvěřitelnou ale pravdivou příhodu. „Mým kamarádem a pravidelným zákazníkem byl také Karel Rachůnek. V osudný den, 7. září odpoledne, jsem v sousední hokejové prodejně bůhvíproč předělával kolekci čtyř jeho dresů, které mi věnoval. Jeden z nich mi z nepochopitelných důvodů spadl na zem… v tu chvíli se k zemi řítilo i letadlo, v němž seděl Karel, ten vynikající kluk,“ ztiší Kartusek hlas…
