„Pokaždé se zastavím u naší nádherné magnólie, právě teď jde do nejhezčího květu, je to pokochání se pro oči i pro duši,“ nabízí zajímavý způsob nabírání sil. Právě ona dobře ví, jak je magnólie, mimochodem česky správně šácholan, zajímavý strom.
Blanka Rašticová je doktorka historie, zkoušet ji v tomto směru z tajů dávných časů netřeba, tak jen jako pozoruhodnost dávných časů. Magnólie, lépe řečeno její předchůdkyně stejného druhu, byly před 130 miliony lety souputníky dinosaurů. Patří k nejstarším rostlinným druhům.
Zajímavé jsou i tím, že kvetou hned dvakrát ročně. Zpravidla koncem března a začátkem dubna se objevují první velké růžové, bílé a fialové květy, ty v některých případech dosahují až velikosti 16 centimetrů a těžko hledají v tomto směru mezi stromy konkurenci. „Tohle potěšení mívám hned dvakrát do roka, podruhé mi magnólie rozkvétá k mé velké radosti koncem června,“ odhaluje Rašticová zajímavou jedinečnost těchto stromů.
Šácholan neboli magnólie je přímo lákadlem pro návštěvníky Slováckého muzea, jehož průčelí ve Smetanových sadech zdobí. „Tak trochu si na Velikonoce přeji avizované chladnější počasí, ty krásné květy pak vydrží mnohem déle, odkvétají podstatně pomaleji. Pamatuji i jejich jepičí život, to když se Velikonoce proměnily před pár lety ve svátky léta, jindy na ně zase napadlo deset centimetrů sněhu, nikdy nevíte, co nevyzpytatelná příroda ztropí,“ směje se paní Blanka.
Ona jako málokdo ví, že má tenhle strom doslova léčivou moc. Například výtažky z kůry stromu brání vzniku zubního kazu, lihové extrakty mají velmi výrazné desinfekční účinky, vědci prokázali také to, že magnólie pomáhá v boji proti rakovině, leukémii, vysokému krevnímu tlaku či bakteriálním infekcím.
Už víte, proč se paní Blanka a mnozí další s magnólií tak věrně kamarádí?
