Zázrak zvaný slivovice, zní zdejší osvědčený slogan. Zázrak zvaný práce, může tu co nevidět platit. Stát se brání chobotnici pančovatelů alkoholu nosících smrt všemi způsoby, musel si zřejmě v očekávání tvrdších evropských restrikcí sám zakázat vývoz tvrdého alkoholu, mimo jiné vyhlášených vizovických destilátů.
„Opatření vlády respektujeme i chápeme, samozřejmě to na nás tvrdě dopadá,“ říká neradostně místopředseda představenstva Zdeněk Chromý. Co bude dál? „Budeme to řešit po dnech, dnes jsme ještě vyráběli některé speciální výrobky, třeba dárková balení, ale dobře víme, že je to momentálně neudržitelná situace. V pondělí, pokud se situace radikálně nezmění, výrobní linky nerozjedeme. Večer se pak poradíme, jak dál,“ říká vrcholový manažer. I on věří, že se lepší výrobní časy vrátí se zavedením rodných listů destilátů. Otázkou ale bude jejich odbyt. A navíc další otazník. Co bude s alkoholem vyrobeným v posledních dnech a uloženým ve skladech?
„Nejvíce vyvážíme na Slovensko, tam už zákaz pár dnů platí, jinak do celého světa, export u nás dělá 34 procent zisku,“ vysvětluje prekérnost možných ekonomických dopadů Zdeněk Chromý.
Naprosto zvláštně působí vstupní vestibul firmy, kde je oblíbená podniková prodejna zdejších pálenek. Vládne tu Jarmila Punčochářová. „To víte, že slivovici ani další věci nemůžeme prodávat, však vidíte prázdné regály, v nabídce máme jen nízkoalkoholický švestkový likér a některé dovážené konkureční věci také s nízkým obsahem alkoholu. Tržby? Ani se neptejte, někde na pěti procentech normálu,“ uzavírá debatu na víceméně smutné téma.
K Jelínkům jezdí velmi často také zájezdy na exkurze. „Zatím nerušíme dlouhodobě nasmlouvané zájezdy, co bude dál, to se teprve uvidí, nevíte, jak to všechno dopadne?“ ptá se paní před poloprázdnými regály, které tu nikdo nepamatuje…
