„Ze všeho nejvíc by se mi nechtělo sumírovat u počítače suchá čísla, zabývat se ekonomickými rozvahami a v saku a kravatě přemýšlet, kdy už vyrazím z kanceláře mezi normální lidi,“ vysvětluje inženýr s titulem z pražské Vysoké školy ekonomické svoje poněkud nečekané pracovní angažmá u stánku s voňavými dobrotami.
Tlačenka, jitrnice, jelítka, uzené, ale i mnohé další dobroty, to je jeho svět. V zimě si zažije pořádné mrazy. „Musíte se dobře obléct, když je nejhůř, skočím si do prodejny, kde je teplo vždycky, navíc tu mám příjemné kolegyně a hned je zima pryč,“ dodává.
Nutným stimulem je samozřejmě finanční stránka věci. Dobrý ekonom je ve firmách žádané zboží. „Tady se nemám špatně, jsem závislý na tom, kolik prodám, a když to pěkně zaklepu, tak je to zatím pořád dobré. Lidé jsou „uzeninoví a zabíjačkoví,“ ocení kvalitu i čerstvé zboží. Není chvíle, kdy bych měl oddech,“ říká prodavač s ekonomickým vzděláním.
Navíc se blíží jaro, vytoužený čas, kdy je svět krásnější. „Nepochybně je to tak, všechno se vždycky zkrásní, když se dívky a ženy zbaví kabátů a ukážou své ladné tvary,“ směje se vysokoškolák, který svým „sestupem“ k zabíjačce podle svých vlastních slov rozhodně nepochybil.
