„Letos si připomínáme 70 let od seskoku tří odvážných vojáků v Hostýnských vrších. Nejvyšší čas ocenit jejich odvahu a skvělou zpravodajskou práci,“ vysvětlil hlavní důvod snahy starosta Zdeněk Pánek, iniciátor žádosti. Ani jeden z hrdinů už nežije, pocta in memoriam je však podle Pánka nesmírně důležitá jako morální satisfakce pro jejich rodiny. „Nesmíme tento příběh zapomenout,“ zdůraznil starosta.
Úkolem skupiny Clay – Eva bylo na jaře 1944 vybudování válečné zpravodajské organizace uvnitř okupované země. Parašutisté Antonín Bartoš, Čestmír Šikola a Jiří Štokman patřili k zahraničnímu výsadku Clay s vysílačkou Eva. Z protektorátního Československa odesílali šifrované zprávy hospodářského, politického a vojenského charakteru do Londýna na Československé ministerstvo národní obrany. I díky jejich zprávám zásadního významu se nakonec podařilo nacistické Německo porazit.
Tři synové stejných jmen se pravidelně scházejí k uctění památky svých otců v místě seskoku v Hostišové na Zlínsku. „Můj otec, velitel Antonín Bartoš, telegrafista Čestmír Šikola a šifrant Jiří Štokman odeslali v těžkých podmínkách ilegality 800 depeší a pro domácí odboj přijali 300 instrukcí,“ konstatoval Antonín Bartoš mladší, který trvale žije v USA. „Průměrná očekávaná životnost agentů v okupované zemi byla tři až čtyři měsíce. Naši otcové vydrželi 366 dní, než přešla ruská fronta,“ dodal syn legendárního velitele Bartoše. Podle něj šlo o jednu z nejúspěšnějších tajných vojensko-zpravodajských misí poslaných do válečné oblasti.
Skupina jako první zakotvila v Bystřici pod Hostýnem, kde našla velkou oporu ve statečných vlastencích. Ukrývali je mimo jiné i manželé Zicháčkovi. Jejich dcera Bohunka Kouřilová si s vojáky hrávala, dnes se schází s jejich syny. Také ona usiluje dlouhodobě o udělení státní pocty. „Psali jsme s panem starostou Pánkem už prezidentu Klausovi. Naše prosba však zůstala nevyslyšena,“ konstatovala paní Kouřilová.
Všichni tři členové Clay – Evy jsou od roku 1990 čestnými občany města Bystřice pod Hostýnem. „Velitel Antonín Bartoš a radista Čestmír Šikola tehdy přijeli do Bystřice osobně, pan Bartoš přiletěl až z USA,“ vzpomíná starosta Pánek. Šifrant Jiří Štokman se bohužel ani prvního porevolučního ocenění své odvahy ve válečných letech nedožil. „Bystřičané na své hrdiny nikdy nezapomněli. Vždyť při jejich ukrývání před gestapem riskovaly život i další bystřické rodiny,“ dodal Pánek.
