Dnes ráno už normálně vyrazili do školy ve Slavičíně. Dva kluci. Kuba i starší Honza. „Já jsem se moc těšil do své postele, u tety ve Slavičíně to sice bylo fajn, ale doma je doma,“ říká mladší Jakub.
Honza měl maličko jiné starosti. „V neděli odpoledne jsem musel zkontrolovat Freda. Ten to doma od pátku přečkal v pohodě, žere jen občas. Fred je totiž had,“ směje se černovlasý klučina. Už mají za sebou dvě noci domácí pohody. Za nic by to nevyměnili. Ale dobře vědí, že žijí tam, kde nebezpečí stále číhá.
„Podívejte, tady máme za kopcem sklady, které explodovaly. Ve středu ráno to tu bylo fakt životu nebezpečné, stačil jsem se jen vrátit pro psa a už jsme se rychle vzdálili. Evakuace oficiálně následovala až zhruba za hodinu. V pátek jsme pak přijeli domů, chtěli jsme to se sousedy probrat v hospůdce, jenže to už hlásil starosta evakuaci číslo dvě,“ vybavuje si překotné události posledních dnů otec Roman.
Vedle Červeňanů bydlí sousedi v novostavbě. „To je paradox, nastěhovali se tři dny předtím, než se museli evakuovat,“ upozorňuje pan Červeňan na možná světovou raritu.
„Víte, žije se tu dobře, ale musíme počítat s tím, že dokud tu budou sklady s výbušným materiálem, úplný klid mít nebudeme. Člověk ale jinak opravdu ocení, když je obyčejný prosincový den. Za čtrnáct dní máme Vánoce, věřím, že budou v pohodě,“ dodává pán domu u branky na zahradě.
Páska se zákazem vstupu do okolí je dva metry od jeho pozemku…
