Když houby (ne)rostou. Zůstává jen naděje

Zůstává jim jen naděje. Početná obec houbařská sní o dešti, o vlhku a o kdysi plných košících krásných praváků, kozáků a křemenáčů. Teď by povadlí houbaři brali cokoliv.

A tak, když se přeci jen ve vysušeném lesním porostu objeví tři brášci – kozáci duboví, musí srdce pravověrných zaplesat. Že by troška praženice?

„Tak to ani náhodou, jde o i jindy vzácné kozáky dubové, našel jsem na Smraďavce, ale košík sebou nenosím, to spíš foťák a pak se mohu pochlubit a vlít trošičku do smutných tváří kolegů,“ říká Milan Němčický z vyhlášeného Mykologického kroužku ze Salaše ve Chřibech.

Jeho nález je unikátní a mimořádný, ale bohužel naprosto ojedinělý. „Opravdu, je tak sucho, že neroste prakticky nic,“ smutní i věčná optimistka, předsedkyně salašských houbařů Alena Filípková.

Tři kozáky Milan Němčický ukryl pod listí. „Věřím, že se vysemení a budou jakousi tajnou útěchou v těchto nehostinných houbařských časech,“ dodává.

Ale nakonec mají salašští mykologové i dobrou zprávu.

Koncem druhé dekády září pořádají terénní seminář s názvem Určování hub v terénu. Chce se jen věřit, že za měsíc a půl bude co určovat a sbírat. „Věřit musíme, sucho být věčně nemůže,“ říká přeci jen s nadějí v hlase Alena Filípková.