Josef Košař pěstuje zeleninu v Lukově ve velkém. „Obvod naší zahrady je asi 500 metrů. Máme záhony pořád v plné plodnosti. Rodit bude do hlubokého podzimu. Slimáci jsou jasně nepřítelem číslo jedna. A tak každé podešťové ráno i další den syn, dcera i její přítel pěkně holínky na nohy, rukavice na ruce a do nich kýbly. Dvě tři hodiny sbírají. Prostě je to zahrada a ne pohřebiště,“ říká excelentní pěstitel.
Jenže povídejte to jiným. „Já na ně jdu tak, že naplním půl petláhve pivem, zapustím mírně do země, jdou na pivo a utopí se,“ nabízí řešení Petr Němec ze Zlína.
„Musím s nimi denně bojovat, jsou slizcí, hnusní a když si nedáte pozor, nesmírně žraví, hubím jak mohu, třeba s nožem v ruce,“ nabízí trochu drastický ale nutný pohled na boj se slimáky další Zlíňanka Marcela Mokrá s tím, že zbytky dává dojíst slepicím a kachnám.
Dobrou radu přidává znovu Josef Košař z Lukova. „Víte, moc se neví, jak je důležité vyžínat kolem záhonů, to je naprosto nejzásadnější, slimáci jsou slimáci, moc toho neujdou a když jsou v trávě daleko od zeleniny, nemají tolik síly. Kdo si je ale na záhon pustí a odjede na dva tři dny, může se s úrodou i květinami rozloučit, plzáci španělští vyplení vše. I plevel.“
