Jak se vám tentokrát dařilo?
Vzhledem ke spoustě organizačních povinností vlastně docela slušně. Skončili jsme pátí, ale vše bylo hodně těsné.
Copak vám kamarádi připravili, kromě smečů, lobů, kraťasů a podobných čertovin, jichž jste zrovna vy velkým ctitelem?
Tak unikátní byla blahopřejná báseň s přáním dlouhých let se sportem, to potěšilo, stejně jako medaile. Jinak jsme párkrát prohráli, ale to ke sportu patří.
Pořád jste hodně aktivní…
Snažím se, věk je fakt jen číslo. I když se dnes projevilo, že mladí jsou na tom lépe.
Kdo tedy vyhrál váš „ptačí“ turnaj?
No právě. Nejmladší dvojice. Jirka Vaněk, můj kamarád, který přijel z Opavy a hlavně benjamínek Robert Kögler, ten tvrdil tenisovou muziku, jako jediný z nás nemá ještě ani zdaleka na dohled padesátku.
Tenis je jedna (krásná) věc, ale vy jste stále věrný svému sportu číslo jedna, tedy stolnímu tenisu, jak jdou tyhle sporty dohromady?
Zatím ještě pořád hraji závodně stolní tenis za zlínského Orla, tamtéž trénuji malé naděje. Obojí se báječně doplňuje. Stíhám i práci, coby stavební dozor, pořád to jde.
Dnes jste hrál s dalším mladíkem, s Martinem Neubauerem, jak se mu vedlo?
Hrál velmi dobře, ale soupeři také, faktograficky: druhá skončila dvojice Arnošt, Topič, třetí Běták, Janča. Takže nás hřeje pod křídly páté místo. A Martin taky ví, jaké je to pořádat podobné turnaje. Ten jeho, pro změnu na Mladcové ve Zlíně, byl taky skvělý.
