„A tak jsem se vydal podle indicií a pozvání svého okolí na kulaté narozeniny jedné své bývalé členky orchestru,“ vypráví po pár dnech docela nedávno „kulatý“ pan učitel, jak mu dívky a ženy nejrůznějšího věku říkají.
V jedné luhačovické restauraci ovšem zaznělo populární živijó a za chvíli bylo jasno, že se neslaví padesátiny, nýbrž nedávné krásné osmdesátiny. A že oslavencem je právě on.
Bývalé členky orchestru se mu rozprchly do pracovních míst široko daleko i do světa.
Vzpomínalo se, mimo jiné na první setkání se saxofonem. „Pamatuji si, jako culíkatá holka jsem nebyla vůbec průbojná, on mi ukázal cestu k hudbě i do života,“ říká za mnoho dalších třeba Jiřina Kováčová z Otrokovic.
Nestor nejen luhačovického kulturního dění s úsměvem sobě vlastním přiznává, že malou lest svým děvčatům odpouští.
A jen tak mimochodem, jede naplno dál. I s potěšením z ocenění, které mu za dlouholetý přínos kulturnímu dění v kraji věnoval hejtman Stanislav Mišák.
Diář už má zase „Pan Saxofon“ pěkně plný, nestačí prý stárnout a na rozdíl od kalendáře marně čeká na podzim svého života.
