„Sochař prostě přijel do mokrého provozu, kde byla při činění kůží opravdu tvrdá dřina, procházel se jím, vyhlížel si potenciální objekty pro zamýšlenou sochu. Až ho zaujal můj otec, už tehdy coby dvacetiletý mladík, hodně silný chlap, který uměl vzít za práci,“ vrací se o více než sedmdesát let zpět Josef Honich.
Samozřejmě, že o vzniku sochy podle modelu svého otce ví jen z vyprávění.
„Tehdy jsem ještě nebyl na světě a táta se tím taky nijak nechlubil, věděla o tom samozřejmě později moje maminka, ale třeba mně to řekl až někdy v době, kdy jsem dospěl a mířil na vojnu,“ vypráví pod obří bronzovou sochou pan Josef s tím, že sílu a fortel měli Honichové vždycky v sobě.
„No jasně, děda byl řezník, otec koželuh, já obkladač, všichni Josefové, moji dva kluci také drží linii rodu, taky umějí za práci pořádně vzít,“ říká syn asi nejslavnějšího koželuha na světě s tím, že podoba na soše je do jisté míry uměleckou fabulací, otec měl například celý život a zvláště v mládí daleko více vlasů.
„Ale pozor, určité rysy tam skutečně najdete, to zase ano,“ dívá se na sochu s tím, jak je rád, že nepodlehla dobovým ideologickým trendům třeba v devadesátých letech minulého století a zůstala a snad dlouho zůstane na svém místě.
„V ní fakt není žádná politika, za všech režimů by si lidé měli vážit těch, kteří umějí dobře a tvrdě makat,“ loučí se pan Josef pohledem na svého mohutného „tátu“.
Fotogalerie
run_function(‚hash‘,’fotogalerie-zlin-cz-list‘,’163500′,’global $wc;$wc=array();$pom=stripslashes(‚2339‘); $wc[‚id‘]=(($GLOBALS[‚interpret‘]->is_serialized($pom))? unserialize($pom):$pom);$pom=stripslashes(‚163500‘); $wc[‚unique_id‘]=(($GLOBALS[‚interpret‘]->is_serialized($pom))? unserialize($pom):$pom);$wc[‚function_id‘]=’fotogalerie-zlin-cz-list‘;‘,’a:0:{}‘); ?>