Jako v případě tří pánů v určitých letech.
„Copak říkáte na ceny, exchlapci?“
Následuje zamyšlení a úsměvy. „No tak my pijeme jednotně svařáček za padesát, není špatný a dodává dobrou náladu, cena se mi zdá adekvátní,“ usmívá se Stanislav. Jeho kamarádi přidávají i jiný pohled.
„Tak je třeba říct, že stogramová klobáska za sedmdesát tři úplně levná není, ale dá se to. Spíše mne zaráží, že stejné množství bramboráku vyjde na třicet devět korun. Ale víte co, tyhle vánoční trhy jsou jen jednou v roce, prostě chápeme prodejce, stojí tu od rána do večera v ne zrovna přívětivém počasí, musí zaplatit nájem, ten nebude zrovna za pár kaček a tak suma sumárum, vlastně pohoda. Koneckonců, kdo nechce, tak sem nechodí,“ shodnou se.
Ceny stojí za zmínku, párek v rohlíku tu mají za padesát korun, to je rekordní suma, jinde u zahřívacích stánků snad deset, možná patnáct druhů punče, nejdražší dokonce za sto dvacet českých, v průměru kolem sedmdesáti.
„Tady je klasická neviditelná ruka trhu, prostě si prodejci určí ceny a na nás je, zda-li bereme, nebo ne,“ povídá pan Stanislav a s úsměvem dodává při pohledu na klientelu, že zřejmě nejlépe saturovanou finanční skupinou u nás jsou důchodci, kam už také patří.
U jednoho ze stánků nabízejí polévku. Ovarovou za čtyřicet pět, o třicet korun je dražší speciálka – maďarská dršťková. Na odbyt jde nejvíce vepřová klasika.
„Máme tu tři stánky, jsme z Břeclavi, specializujeme se na uzeniny a zabíjačkové speciality. Já tu strávím takhle vestoje celých pětadvacet dnů, samozřejmě, že očekáváme zisk, je to práce náročná, ale nestěžujeme si. Někdy už zapomínáme, tak to připomenu, děláme to pro lidi, pro správnou vánoční atmosféru, zatím jsme spokojeni a myslím, že lidé také,“ dává k lepšímu prodejce středního věku, který má jednu výhodu. U svých kotlů s polévkou se na rozdíl od mnoha jiných přeci jen zahřeje.
