Alena Filípková: v lese jako v kostele, jde o nabytí energie a nabití energií

Foto: zlin.cz
SALAŠ - Jako málokdy vídanou znalkyni, neúnavnou organizátorku houbařského hnutí na Salaši ve Chřibech i okolí a také výbornou kuchařku nejen z lesních darů ji znají mnozí. Co ovšem Alenu Filípkovou, tuto originální dámu pořád táhne mezi listnáče a jehličnany, nejenom v jarním či letním čase. Co v tom lese nahoře i pod stromy vlastně hledá?

Paní Aleno, co vy v tom lese tedy vlastně hledáte?

Samozřejmě houby, ale ty nerostou podle nějakého kalendáře a už vůbec ne podle našich přání, jako, že když si vezmu košík, tak mám zaručeno, že bude plný hub. Kdepak, tak to není a v posledních letech už vůbec ne, příroda si dělá i s léty zavedenými zdánlivými zákonitostmi, co uzná za vhodné.

No tak, když nerostou, anebo teprve začínají růst, tak co pak mezi stromy?

Já to beru tak, že mne les nabíjí. Jde tedy o nabytí energie a nabití se energií. Někdo to nachází v kostele, já v lese. Když to popíšu ještě šířeji, tak jde o relax a třeba také vyčištění hlavy od starostí. Každý je máme, ale ne každý chodí do lesa. O to víc pak hledá pomoc třeba v lécích, antidepresivech například. Což není moje cesta.

Už to tak máte dlouho?

Dlouho, předlouho. Vlastně od malička. První moje vjemy patří lesu. Byli jsme tři sourozenci. Nejmladšího nese maminka na zádech, já se sestrou cupitáme pěkně za ní. No, dá se říci, že mi to zůstalo, čehož tedy v nejmenším nelituji.

Dlouho jste vedla klub houbařů u vás na Salaši, teď jste po šestnácti letech v jiné neformální funkci poradkyně, bude letos tolik vyhledávaná výstava hub?

Jistě, ale to je ještě daleko, napřed si musíme užít své sezóny. Nemusel by to být špatný rok, je akorát teplo, srážky také byly, uvidíme.

Houbaři hledají, nacházejí a taky rádi vaří? Copak máte ráda vy osobně?

Jejda, toho by bylo. Kdybych měla vybrat jediné jídlo, pak považuji za úžasnou věc houbovou omáčku. A víte, co je moc dobré a ne tolik známé? Grilované brambory plněné houbovou směsí. Mňam.

Houbaři jsou tedy i gurmáni, jsou to i lidé soutěživí?

To je docela zajímavé. V lese zpravidla společnost moc nevyhledáváme. Ale jinak je „homo houbus“, mohu-li vytvořit tento novotvar, člověk soutěživý. Určitě. Třeba my míváme s kamarády zápolení o to, kdo najde vůbec první hřib, letos se stalo tuším 2. května, šlo o hřib borový a pak soutěžíme taky o nejtěžší hřib. Třeba letos padne letitý rekord, zatím to bylo tuším kilo dvacet. To byl pro změnu hřib smrkový, na tyhle druhy dojde později.

A ještě: jak hodnotíte první dny a týdny letošní houbařské sezóny?

Docela pozitivně, žádné hody to nebyly, občas hříbky, jinak docela prázdno, viděla jsem ale první masáky neboli muchomůrky růžovky a holubinky, těšme se na pokračování.

To si pište, že se těšíme, Hřibu zdar.

Ale to úplně všem houbám, tak ať rostou.