Paní Eliško, čím si vás angrešt získal?
Náš vztah je dlouholetý. Angreštu neboli srstkám musíte postupně přijít na chuť. Což myslím doslova. Je to tak, že vám nemusí chutnat na první šmak, ale postupně se to rozhodně zlepšuje. Začínala jsem už před mnoha lety, keře dnes máme ve Zlíně i na venkově, odkud pocházím já i manžel.
V jakých modifikacích?
Ty základní jsou čtyři. Bílé, zelené, žluté a červené. Jedna odrůda lepší než druhá. Sladké, kyselejší, křupkavé, voňavé. Račte si vybrat respektive vypěstovat a pak posbírat. Zase taková legrace v trní to není, ale pak… mňam.
Nu, nejenom mňam, také lov na zdraví prospěšné látky, že…
Těch je. Cukru je méně než deset procent a hlavně fruktóza. Vitamínů moře, například céčka více než v citronech. Mnoho cenných kyselin a minerálů.
Co umí angrešt léčit?
Leccos. Mimo jiné léčí zácpu, snižuje krevní tlak, posiluje srdce, cévy, svaly, zpevňuje pokožku. Ale ten výčet by byl daleko delší.
A pak je to taky pochutina, dobrota. Copak doporučíte?
Zase by to byl dlouhý seznam. Tak krátce. Angrešt je výborný za čerstva, to je základ. Pak mimo jiné jako zavařenina, vzpomeňte si na mne třeba na Vánoce. Určitě skvělý na džemy a marmelády. Angrešt pěkně zralý je úžasný při doplnění o rybíz či višně na letní buchty, koláče, bublaniny. A pak je tu specialitka. Velmi chutný je na piškotech.
Seběhly se mi sliny, paní Eliško.
To tedy není divu, vypadáte hodně mlsně(smích)
