Markétko, když vás tak člověk pozoruje, tak je znát, že to na jihu Itálie už opravdu znáte jako své boty. A to jsme v proslulé italské botě, v jejím nártu, co se představy o působišti týče. Jak jste tu letos dlouho?
Studuji soukromou vysokou školu Palestra v Praze, tak jsem si musela se zkouškami v prvním ročníku hodně pospíšit. To proto, abych sem mohla vyrazit už na samém začátku června.
Takže, jak přesně časově ta vaše animátorská mise vypadá?
Dorazila jsem už 2. června a končím 25. září. Takže téměř čtyři kompletní měsíce. 29. září mi už začíná zase škola, je to docela hodně natěsno. Ale v nejmenším si nestěžuji, člověk se tu hodně naučí a osamostatní se. Já to beru jako velké pozitivum, krásný resort, příjemná práce, to se každému hned tak nepoštěstí.
Jak vypadá takový běžný animátorský pracovní den?
Začínáme dopoledne u bazénu strečinkem, pak taky aquagym neboli gymnastika ve vodě, nějaké tancování, všechno u bazénu. Máme tu krásná sportoviště, tak se přesouváme na sporty s míčem, dá se tu hrát tenis, beach volejbal, padel, ale taky například minigolf. Následuje pauza přes oběd a odpoledne si podle zájmu klientů leccos zopakujeme, mimo jiné je tu i aquazumba. Ta nabídka je pestrá a snažíme se vyhovět těm, kteří nechtějí dovolenou jen prolenošit u moře nebo u bazénů. V horkém létě bylo práce o hodně víc, teď už je maličko znát úbytek klientů, jsou tu do značné míry senioři.
Přečtěte si také: Zlínský kraj zřídí vlastní výzkumnou instituci, fungovat začne od ledna
Ono to může vypadat jako velká pohodička, samý pohyb, krásné doplnění studijního oboru sportovní a kondiční specialista, ale vlastního volna si asi tolik neužijete. I když…
Máme v sedmidenním týdnu šest pracovních dnů. To jsme s kolegyněmi vázány tady v resortu, který je mimochodem jeden z nejhezčích a nejrozsáhlejších, které jsem zatím viděla. Jsem ráda, že vyzbyde i volný čas na cestování.
Nu, což o to, Itálie má opravdu co nabídnout…
Stihla jsem toho za léto relativně dost, byla jsem v Miláně, Římě i Neapoli. Je to opravdu práce, zábava i poučení.
Je to i o tom, jací, že ti Italové vlastně jsou?
No, mně docela překvapilo, že se téměř vůbec nechtějí učit anglicky. Jsou jiní než my. Hlučnější, živější. Někdy se jakoby zbytečně na můj vkus rozčilují, ale to je určitě v tom jejich naturelu. My jsme s kamarádkou Maruškou pro ně asi docela „exotické“, protože jsme obě blondýnky, takže si rádi vyžádají společnou fotku, rády vyhovíme.
Ve dvaceti mít takový rozlet a přehled, to je obdivuhodné, jste na své první animátorské misi?
No, tady v Itálii jsem poprvé, ale jinak je to už moje čtvrtá prázdninová animátorská praxe.
Ale, to při vašem mládí vcelku překvapí…
Ale je to tak. Začínala jsem u nás na Lipně, pak to bylo Bulharsko, minulý rok jsem byla v Egyptě. Ale víte co, platí všude dobře, doma nejlépe. Už se k nám a na blízké moc těším.
