Jiří Korec, primátor Zlína
Já myslím, že by Barumka bez novinářů nemohla vůbec být. Právě oni přinášejí soutěž do povědomí čtenářů, posluchačů a diváků. A z vlastní bohaté zkušenosti mohu říct, že jsem velmi rád, že o ní píší hezky.
Karel Jirátko, bývalý elitní účastník Barum Rally
Já měl novináře, hlavně ty ryze motoristické, odborníky, vždycky na téhle soutěži rád. Těžko by bez nich mohla Barumka jako taková existovat. Jde o informování, propagaci a bez nich by to prostě nešlo. Když se ponořím do historie, my jezdili za slušovický Agrotým. V té době samozřejmě pracovali i novináři, kteří hleděli na Slušovice přes prsty, tudíž i na nás, ale i tehdy platilo, že byli z velké většiny objektivní a fajn.
Přečtěte si také: Dramatický zásah ve Hvozdné: Policie zpacifikovala ozbrojeného muže, který vyhrožoval sebepoškozením
Jan Regner, ředitel BCRZ
Za mě určitě žádná výtka. Novináři k naší soutěži patří, je znát, že ji mají rádi. Za dlouhou dobu jich tu byly stovky, jasně převažují pozitivní věci v informování a budu moc rád, když to tak zůstane.
Tomáš Železník, vedoucí krajské redakce iDnes a MF Dnes ve Zlíně
Já jsem u Barumky pracovně zhruba od poloviny 90. let minulého století. Když to zjednoduším, tak povím, že ji mám i jako dlouholetý fanda motoristického sportu v srdci.
Miloslav Regner, předseda organizačního výboru Barum Czech Rally Zlín
Kamarádi a kolegové mi to spočítali. Tedy to, že jsem u soutěže pracovně padesát tři let. Za tu dobu jsem zažil přemnoho událostí nejen ryze sportovního charakteru. Trošku mne jednou vytočila nejmenovaná televize. O průběhu ani ťuk, když nám po skončení zloděj odcizil jedno závodní auto, byl to pro její štáb sólokapr. No, jinak mne z míry nevyvedlo snad nic a novináře mám fakt rád, s mnohými z nich mne pojí dlouholeté přátelství.
Roman Ordelt, mluvčí BCRZ
Už tuhle funkci, a podotýkám že moc rád, vykonávám přes čtvrt století. Což znamená, že vedu tiskové středisko a mám kolegy novináře zdaleka nejenom od nás takříkajíc na starost. Zkušenosti mám každý rok s kolegy žurnalisty prakticky jen pozitivní. Nejenom s našimi, vždycky tu bývá i spousta zahraničních. Žádnou vztahovou krizi si nevybavuji. Ale jednu, maličko jiného druhu, ano. Sídlili jsme jako tiskové středisko tady na radnici v místnosti číslo 101. Ta není moc velká a v jednu chvíli tu bylo přesně 101 novinářů z mnoha zemí i od nás. To byla krizovka takzvaně kapacitní. Už tehdy jsme si ale vážili přízně radnice, což platí dodnes.
