Bary, vítej doma. Aneb fiesta ve Viganticích

Foto: Zlin.cz
VIGANTICE - Téměř tisícovka diváků vyrazila v pátečním horkém odpoledni na pěkný stadion ve Viganticích. Bylo to něco jako pouť. Aby ne, vždyť na trávník se vrátil v utkání fotbalové 1.A třídy Zlínského kraje zdejší neslavnější rodák Milan Baroš.

Ve druhé půli ho nečekaně předběhl mladší protihráč z Juřinky. „Tys nějak zrychlil,“ komentoval „live“ zadýchaný osmatřicetiletý druhý nejlepší střelec české fotbalové historie. A ještě stačil odpovědět na novinářskou poznámku od lajny, že to přece uměl taky. „Bejvávalo,“ smál se užívač utkání, které bylo hlavně o něm.

Baroš se do mistráku v dresu Vigantic vrátil po téměř třiceti letech. „Hrávali jsme tu v žácích na škváře, to tu bylo hodně prachu,“ vzpomínal po zápase vítěz Ligy mistrů s Liverpoolem zpřed patnácti let a také nejlepší střelec EURA o rok dříve.

Na starost ho měla celá obrana Juřinky, váhově hodně nadupaní beci, jenže ani výborný výkon jejich brankáře Adama Škorni nezabránil drtivé výhře Barošových Vigantic 8:1. Sám Milan se cítil lépe ve druhé půli i když své body – dvě branky a tři přihrávky – rozdělil víceméně časově na půl. „Ve druhém poločase bylo znát, že soupeřům docházely síly, což je normální, museli přece přes den do práce. Zahrál jsem si skvěle, teď mne čeká šichta, musím platit zápisné, bečku piva, posedíme, probereme to. A moje budoucnost? Už přestupovat nebudu, tady dohraji, ne tedy každé utkání, bydlím v Praze, to je nějakých 370 kilometrů. Ale určitě to nebyl poslední zápas, klukům moc rád pomůžu, je tu velmi slušné mužstvo.

„Byl to fakt zážitek, dostal jsem od něj dva góly, ale komu se povede zachytat si proti takové hvězdě,“ hodnotil rozporuplné pocity po debaklu ale taky svém výborném výkonu brankář Juřinky, dvacetiletý Adam Škorňa.