Nuže, milá paní Jano, jak to máte coby bývalá Zlíňanka toho času Kolíňanka s fanděním?
To je opravdu nebývale zvláštní situace. Moji dva kluci Vincent i Theodor samozřejmě fandí Kozlům, to je bez debat. Jejich srdíčka skáčou jak divocí kozlíci. Nu a moje je stále a jednoznačně propojeno s tvrdými a zarputilými Berany.
Je u vás doma o hokeji teď během série více řeč o hokeji než jindy?
No pro Kolín je semifinále play off druhé nejvyšší soutěže tuším historické maximum. Pochopitelně, kluci si rádi před mámou zašpitají, jak to Zlínu nandají. Já ale neustupuji a klidně vytáhnou žlutomodrou fanouškovskou šálu. Horší to bylo během základní části soutěže, kdy byl Zlín skoro na odpis.
Vy jste bývalá elitní házenkářka, vrcholová sportovkyně. Co podle vás může takové vyrovnané zápasy a celé série rozhodovat?
Já myslím, že v rozhodujících chvílích vyhrává ten, nebo lépe řečeno ti, kteří zachovají klid ve vypjatých momentech, ti, kteří prodají, co v nich je.
Ale v takových bitvách jsou pořádně horké hlavy…
Právě, to je cesta k porážce, takže klid především. Ale i spousta dalších faktorů. Namíchat se musí u všech aktérů chladná hlava, dobrý spánek, týmový výkon, aneb jeden za druhého, velká míra bojovnosti, odvahy, kázně a taktiky. No a paní Štěstěna se mrkne a rozdá spravedlivě vítězné karty.
Možná poslední zápas semifinále se odehraje v sobotu ve Zlíně. Budete držet pěsti?
Určitě. Ale nebudu ani v Kolíně ani ve Zlíně. Pořád je řeč o zvířatech, tak já to rozetnu stylově v Králíkách. Fandit budu s bývalými spoluhráčkami, máme bezva partu. Tam myslím nebude problém fandit Zlínu. Doma v Kolíně bych to s oběma mými sportovci měla hodně těžší (úsměv). Zlíňané jsou po další těsné výhře hodně blízko…
