A nepochybně více, než je jí věnována zpravidla jen tehdy, když se pořádně rozvodní po bouřkách a po vydatných deštích a ukazuje svoji sílu. Po velkou část roku jde o pohodovou menší řeku pramenící na Trojáku pár kilometrů nad Držkovou.
Až do svého ústí v Otrokovicích má Dřevnice přes Lípu, Lužkovice či Želechovice a řadu zlínských čtvrtí pouhých 42 kilometrů, což opravdu není nic moc. Co je ale velmi zajímavé, je velmi slušné osazení rybami.
Ani takový bard rybářského řemesla, jako je Milan Beránek, který má řeku opravdu v malíku, by asi nemohl počítat s tím, že tu chytne pořádného sumce.
„Stalo se, loni, měřil asi jeden metr a povedlo se mi to hned dvakrát,“ udivuje muž, který naučil lásce k vodě a rybám generace adeptů Petrova cechu.
Další rozhovor s expředsedou Moravského rybářského svazu na Zlínsku Michaelem Javorou přináší na stranu Dřevnice další plusové body… a taky zajímavé souvislosti.
„Sumec je opravdu spíše vzácností, ale ryb je v Dřevnici hodně. Candát, štika, okoun i kapr či karas, pochopitelně je to i hájemství pstruhů, druhů je mnohem více. Ale je tu také spousta predátorů, kteří početné stavy redukují, což už velká radost není. Když se podíváte do centra Zlína, narazíte určitě na volavku, čáp černý také permanentně hledá potravu, největšími škůdci jsou ale asi vydry,“ připomíná znalec.
Břehy umějí pořádně narušit třeba nutrie či bobři, přes to všechno zůstává „modrá“ nejen Bajajova Dřevnice pořád krásná.
Mimochodem, není zase tak obvyklé, aby řeka dělila v samém centru krajského města průmyslový areál. A kdybychom šli do předválečné historie v Otrokovicích, pak připomeňme, že známá neznámá Dřevnice měla dokonce svůj přístav a byla tudíž splavná.
