Jen takříkajíc změnil lokál. Tedy prostory. On totiž bez cvičení být nemůže ani náhodou.
„Takže cvičíte doma, to je jasné, jak to jde?“
„Musí. Začínám ráno gymnastickou rozcvičkou. Pak přidávám 100 kliků, 40 dřepů a takových dvacet angličáků. Což je kombinovaný cvik s výskokem a kliky, ovšem na jedné ruce.“
„Právě jste získal další obdivovatele a odradil mnohé a mnohé další, tohle přece nemůžu zvládnout, řeknou si…“
„No začátečník jistě ne, ale nabídnu další varianty, každý se v tom najde. Tak třeba nohy pod křeslo, pokrčit kolena a desetkrát nahoru a zase do lehu. Cvičení na břicho. To už zní méně drasticky, že ano.“
„Co třeba činky?“
„No jasně, nejsme ve fitku, takže doporučuji lehčí jednoručky. Zkuste, kolik dřepů v naprosté pohodě vydržíte, nepřepalte to. Pak sedněte na židli a zase rovnejte tělo s činkami. Variant je moře, dokonce nabádám k mírné inovaci. Každý, každičký pohyb v téhle době dobrý, to si pište.“
„Jak moc Vám chybí posilovna, prostor v ní a nejrůznější zařízení na tužení těla?“
„Jistě chybí, asi jako spoustě lidí, které tam potkávám. Ale připomínám, že je to paradoxně dobrá doba pro ty, kteří by s cvičením chtěli začít v domácím prostředí. Pohyb je vždycky lék a taky prevence, to platí i na koronavirus. Dobrá mysl se startuje pohybem.“
“ A až ta zvláštní doba skončí, poskočíte si radostí?“
„No jejda, tisíckrát a přidám na tréninku. Zase se chystám na zápis do knihy rekordů, slavil jsem tak sedmdesátiny a zkraje července bych rád oslavil i o pět víc. Tak snad to stihnu, podrobnosti až pak. A pro mladé jednu přátelskou radu. Začněte cvičit co nejdříve, ono se vás třeba v šedesáti tělo zeptá, jak to bylo…“
