„Kdy jste vlastně naposledy mohli koncertovat?“
“ Na 11. a 12. března jsme měli vyprodané dva koncerty, kdy jsme měli doprovázet dvě vycházející operní hvězdy Petra Nekorance a Ladu Bočkovou. Jenže přišlo omezení na sto posluchačů a my jsme museli k naší velké lítosti oba koncerty na poslední chvíli zrušit, nešlo prostě vybrat sto vyvolených.“
„Čtvrt roku stará vzpomínka je jasná. Opatření následovala další a další…“
„Přesně tak, ještě než jsme museli takříkajíc zavřít, stihli jsme doslova na poslední chvíli nahrát koncert alespoň coby nahrávku pro Český rozhlas. A pak už vir hýřil silami a ve své ofenzivě nás dočasně převálcoval.“
„Jak jste Vy osobně pracoval?“
„Dlouho jsem byl na skypu, na home office, pak, jak šel čas, jsem si přistihl, že jsem byl v květnu už vlastně každý den v práci ve své kanceláři.“
„Jenže s umělci to asi bylo hodně jinak, je to tak?“
„Je a značná omezení platí dosud. Zkuste si hrát třeba na lesní roh někde ve dvoupokojovém bytě. Teď už tu ofenzivu přeci jen přebíráme my, ale pozor, stále platí striktní pravidla. Hraje se individuálně. Na šatnách mají kolegové rozpisy, zatím se orchestr sejít vcelku nemůže.“
„A kdy bude moci?“
„22. června bychom měli poprvé hrát spolu, ale zase to nebude jednoduché, desinfekce, prohlášení o zdravotní způsobilosti, měření teploty, kdy by nás něco podobného napadlo. Možná ještě perličku, v Brně filharmonie zakoupila plexiskla a každý hráč na dechový nástroj má být v jakési kukani. Tohle u nás nebude, schválili si to tak vedoucí jednotlivých sekcí.“
„Takže koncerty, které jste měli absolvovat jsou v nenávratnu a váš věrný divák neboli posluchač ostrouhá…“
“ Ne ne, těch vystoupení mělo být celkem jedenáct, až na jedno všechna nahradíme, jsme moc rádi, že to tak může být a stejně tak nás těší, jak veliký je zájem o jednotlivé abonentní řady pro příští sezónu. Jsme jedním z mála těles v republice, které to řeší tímto způsobem. Mimochodem sezóna bude 75. v pořadí. Ta letošní je nejzvláštnější, to je jasné, ale my společně s našimi věrnými posluchači i tenhle koncert o lidské sounáležitosti a porozumění vy(za)hrajeme. Věřím tomu.“
