Bob, jak mu všichni říkali, byl rodákem ze Sezimova Ústí. Namířil si to do Zlína, pak do pražské Dukly a pak i přes nabídky zůstat v elitním týmu zase do města na Dřevnici.
Československo úspěšně reprezentoval na olympiádě v kanadském Montrealu, v repre i v oddílovém dresu udivoval nejen umem, ale spoustu dalších let i férovým, džentlmenským chováním.
Jeho podpis je napořád znát ve Zlíně, kde působil jako úspěšný trenér a funkcionář, vedl i mládežnické reprezentační týmy.
„Senzační chlap, jako brankář byl neskutečně mrštný, něco jako Dominik Hašek v menší hokejové brance, byl výborným trenérem, dokonalý i při organizaci novoročních Turnajů generací, je mi z jeho odchodu opravdu hodně smutno,“ vzpomněl na dlouholetého blízkého kamaráda Tomáš Bártek, další skvělý zlínský házenkář.
Bob se poslední léta věnoval finančnímu poradenství. I tady byl profík, vzdělaný, navíc mimořádně slušný, pohodový a příjemný. Tak, jak dokázal čelit tvrdým ranám elitních tuzemských i světových střelců s malým míčem, tak nedokázal a ani nemohl odolat ataku nerovného soupeře v podobě nemilosrdné nemoci.
Bobe, kamaráde, zůstáváš v našich srdcích.
