Zatímco vítání na přelomu března a dubna bývá plné radosti, dočasné loučení spojené s odletem do teplých krajin už je zase jiné.
Vyprávět by letos mohl Jiří Sviečka z Biskupic, který se zdaleka nejen o čápy stará tím, že je kroužkuje a zjednodušuje jejich identifikaci.
Letošní odlet čápů z biskupických hnízd byl ale i pro zkušeného matadora dojemný a nikdy na něj nezapomene.
„Vrátil jsem se dopoledne domů a když jsem se podíval nahoru, nestačil jsem se divit. Nade mnou nějakých padesát metrů nad zemí kroužili čtyři čápi. Ne nad hnízdem, ale nad mým rodinným domem. Hlasitě klapali a až pak mi došlo, že se určitě přišli tedy přiletěli pro letošek rozloučit,“ vypráví „čapí“ táta, který i letos na jaře po vylíhnutí okroužkoval nové přírůstky z vysokozdvižné plošiny přímo na hnízdě.
„Ptákům jsem lehce pokynul, ahoj kamarádi, pak nabrali výšku, připojili se další dva a vydali se na jih směrem k Uherskému Hradišti a pak dál a dál…“
Příběh ale ještě vygradoval. Jeden z čápů zůstal vysílený na dvorku na konci vesnice, kde ho kulhajícího na jednu nožku objevil opět pan Jiří. Ten ho ošetřil a za pár hodin znovu vypustil.
„Tak snad kamarády dožene. Přeji mu dobrý vítr,“ končí Jiří příběh, který svědčí o tom, jak umějí být čápi chytří a lidé dobří…
