„Na hnízdě v centru naší vesnice už jasně dominují mladí, jsou čtyři, což je pěkný počet. Rodiče se usídlili přechodně o kus dál na střeše nebo na starém hnízdě případně na stožáru s osvětlením. Mladé pořád krmí a ti jim za odměnu ukazují první letecké dovednosti. Samozřejmě, že to nejde lehce,“ popisuje odborník, který mimo jiné kvůli identifikaci kroužkuje čápy nejen tady ale i v širším okolí.
Jenže naráz koncem týdne jeden z čápů zmizel.
Jejich osudy bývají různé, často smutné. Když je po dešti, stačí, aby křídly zavadili o mokré dráty a může přijít jejich konec. To se bohužel stává a je to asi z osmdesáti procent příčina čapích úmrtí. Nejčastěji právě tehdy, když ještě neumějí pořádně létat.
„Už jsem myslel na nejhorší, na hnízdě byli vidět jen tři a to nevěstilo nic dobrého. Tak jsem se rozhlížel po vesnici, ale mladý čáp nebyl k nalezení. A pak naráz štěstí. Našli jsme ho u sousedů na zahradě, jak se vykuleně rozhlíží a odpočívá. Pak se naráz zvedl a frrrr, vydal se neomylně za sourozenci na hnízdo. Vyletěl tam napoprvé, trochu nejistě, ale zvládl to. Moc se mi ulevilo,“ dopisuje Jiří Sviečka příběh s dobrým koncem.
Čápi, tedy mladí i jejich rodiče, se pak vydají do svých zimovišť. Ale to bude až koncem srpna. Tak si je pojďme pěkně užívat, teď při výuce letu je to nejzajímavější.
