Čas nečas. Lyžování ve městech. Drahý špás a někdy jen vzpomínky

Foto: Zlin.cz, Ski Stupava, archiv rodiny Šperkovy
ZLÍNSKÝ KRAJ - Jo, to bývaly časy. Vypadá to jako lyžařská pohádka, a přece to byla realita. V roce 1977 skupina nadšenců kolem Josefa Šperky zprovoznila umělý lyžařský svah ve Zlíně. Nemuseli se přitom spoléhat jen na přírodní sníh, kdepak. Pan Josef, který patřil mezi úžasné koumáky a zlepšovatele, stál s kamarády za projektem osazení svahu, kde předtím sloužilo letní kino a na konci 70. let minulého století se tam lyžovalo i v časech, kdy nebyl sníh.

„Mít možnost zalyžovat si přímo ve městě, tak to bylo opravdu zajímavé, ať už na umělém povrchu, anebo v zimě, jinak jsme my lyžaři mířili hlavně do Javorníků třeba na Kohútku, ale jezdilo se i leckde jinde, například na Kasárna,“ vzpomíná si stále velmi aktivní lyžař, zlínský lékař Zdeněk Lacina.

Na fotografiích ze zlínského svahu najdete mezi spoustou kamarádů i pozdější olympijskou medailistku Olgu Křížovou Charvátovou. Mezi velkou zlínskou lyžařskou rodinu patřila i pozdější manželka zvoleného amerického prezidenta Donalda Trumpa Ivana Zelníčková.

Léta plynula a města se vydávala po vzoru Zlína. Prakticky ideální podmínky měl Vsetín, rozhodně lepší než Zlín. Jenže…

„Jenže dnes už se tu ve městě na jeho svazích nelyžuje, což je velká škoda, pamatuji si coby dítě hned dvě místa, kde se jezdilo,“ připomíná mluvčí Vsetína Jana Raszková.

Jezdilo se i mezi vinohrady v Uherském Hradišti, dnes ani náhodou. Důvody…

„Provoz je hodně drahý, zimy jsou velmi teplé a všude se musí myslet na ekonomiku,“ shodnou se současní i bývalí provozovatelé.

Na obnovu příměstského sportování v bílém to zrovna nevypadá, naopak, už třeba i ve Velkých Karlovicích se delší čas nejezdí na sjezdovce Razula. Ekonomové prostě spočítali, že je provoz nerentabilní.

Bílou vránou tak zůstávají provozovatelé svahu, který kdysi pokrývaly zmíněné gumové koberce. „Určitě se zahájením sezóny počítáme, jenže počasí, které momentálně panuje, nám neumožňuje vlastně vůbec nic. Můžeme čekat a doufat, loni jsme jezdili pár týdnů, to je špatně, přitom máme výkonná děla, investovali jsme nedávno do dalšího zařízení, tak uvidíme, jak to bude tentokrát,“ říká s nostalgií a pak i s kouskem naděje u zatím spících sněhových děl jeden ze zdejších čekatelů Robin Elšík.

Zobrazit fotogalerii >>