A tak když se hlava a krk fotbalové rodiny Čelůstkovy, tedy rodiče, chtěli potkat se svými syny Ondřejem a Tomášem, prostě museli na jejich zápas mezi Pardubicemi – hrají ve vršovickém Ďolíčku – a Spartou 300 kilometrů do hlavního města.
Výhru favorita 4:2 si táta Rudolf, bývalý výborný zlínský obránce, vychutnal přímo v hledišti.
„Mám to těžké, vždycky musím fandit oběma, to je jasné, ve vzájemném zápase jsme viděli kvalitní fotbal nahoru dolů, Sparta je teď herně nahoře, to se ví. Rozhodně mne potěšil i Tomáš, jako levý bek se asistencemi podílel na obou brankách Pardubic, ale nestačilo to. Těší mne taky to, že je Ondra po zranění achilovky už v pořádku a vrátil se do reprezentace,“ konstatoval táta.
Maminka Hanka měla poněkud jiné starosti, babičkovské. „V Praze žijí oba naši kluci s manželkami a taky tři vnuci, takže jsem toho příjemného s jejich hlídáním měla do sytosti. Mám vždycky radost, když se mi ze synů na hřišti nikdo nezraní, to je z mého pohledu to nejdůležitější,“ vyprávěla před večerním pondělním návratem domů.
Všichni tři malí caparti, vnoučci Rudolfa a Hany, se mají pořádně k světu, Tomáš má ročního Mattea, Ondra dva minifotbalisty, ročního Dominika a tříletého Sebestiana. „No ten se má k míči opravdu hodně, uvidíme, jak mu to půjde, až bude větší, těším se,“ smál se Rudolf, který se teď doma na Moravě moc neohřeje.
„Ve čtvrtek hraje Ondra se Spartou na pražské Letné v Evropské lize proti Lyonu, u toho nemůžu chybět,“ plánuje další fotbalovou štreku.
V sobotu pak hraje v Ďolíčku druhý syn, o dva roky mladší Tomáš, v lize právě proti Zlínu, odkud oba fotbalisté vyrazili do fotbalového světa.
„Tak to už fakt nedám, ale zápas budu velice pozorně sledovat, nejraději bych vykouzlil tři body pro oba mančafty, moc je potřebují,“ směje se fotbalový táta a děda.
