Cena města Zlína poputuje do rukou Aloise Lázničky

foto: město Zlín
ZLÍN – Letošní Cenu města Zlína převezme obuvnický vývojář a orientační běžec Alois Láznička. Zástupci města se na tom shodli v tajné volbě.

„Alois Láznička si cenu zaslouží za celoživotní práci zaměřenou na vývoj a výrobu obuvi a současně za výbornou reprezentaci města Zlína a České republiky v orientačním běhu, za rozvoj orientačního běhu ve Zlíně a za práci s mládeží,“ říká primátor Jiří Korec.

Udělení ceny je spojeno také s předáním výtvarného symbolu se znakem města Zlína a finanční odměnou 50 tisíc korun. Slavnostní předání se uskuteční v dubnu.

Alois Láznička se narodil 29. března 1936 ve Zlíně. Vystudoval Vysoké učení technické v Brně a získal inženýrský titul. Lásku ke sportu v něm probudil jeho otec, aktivní sokolský instruktor. Alois se tak v mládí věnoval gymnastice, atletice a lyžování. Nakonec si ale zamiloval orientační běh.

Svou první medaili vyhrál v roce 1954 v dorosteneckém přeboru republiky. V roce 1959 založil ve Zlíně oddíl orientačního běhu a poprvé se dostal do mužské reprezentace. Vrcholem jeho kariéry byla účast na prvním světovém šampionátu orientačního běhu. Ten se uskutečnil roce 1966.

Následně se Alois Láznička věnoval tréninku mládeže a rozhodcovské činnosti. Ve spolupráci s Magistrátem města Zlín založil v roce 2006 Zlínskou olympiádu škol v orientačním běhu. A o osm let později byl slavnostně uveden do české Síně slávy orientačních sportů.

I nyní, navzdory svému pokročilému věku, aktivně sportuje. Minulý rok získal na světovém šampionátu veteránských orientačních běžců dvě stříbrné medaile. Na bednu dosáhl ve sprintu a na klasické trati. A v roce 2018 slavil v Dánsku světový titul ve sprintu ve věkové kategorii 80+.

Co se týče profesní kariéry, byl pro něj zásadní rok 1958. To nastoupil na místo konstruktéra ZPS Gottwaldov. Spolu s několika kamarády stál u zrodu vývoje a výroby obuvi pro orientační běžce.

V roce 1985 pracovně vycestoval na dva roky do Mongolska. Jako vedoucí technik budoval v Ulambátaru velkokapacitní obuvnickou lepidlárnu. Ještě před odchodem do důchodu pomáhal modernizovat obuvnické továrny v Polsku, na Ukrajině, na Sibiři a v Alžírsku.

V letech 1995–2006 externě vyučoval na obuvnickém učilišti ve Zlíně. Je stále aktivním členem klubu absolventů Baťovy školy práce a rovněž skupiny, která zřizuje výrobní dílnu pro výuku studijního oboru obuvník.