Tome, po doběhu finálového závodu to vypadalo pomalu na kolaps, bylo to opravdu tak strašně náročné?
Jsem zvyklý běhat na doraz, byl to tenhle případ, ale aby neměli fanoušci a hlavně mamka strach, tak vážné to nebylo. Spíše se v cíli spojila únava, vyčerpání, ale taky pocity velké radosti, úlevy a spokojenosti.
Tome, za kolik jste běhal 3000 metrů překážek třeba před rokem?
To byly časy mezi 8.50 a 8.40, teď je to jinak. Samozřejmě je za tím více faktorů, mimo jiné kvalitní příprava doma i v zahraničí v Jihoafrické republice i USA.
Maminka vás představuje jako milovníka její kuchyně, prý jste hodně palačinkový…
Mamka je skvělá, nejraději mám její slané, třeba se špenátem, česnekem a kousky uzeného.
Kdy se vás dočká, vracíte se do Prahy ve čtvrtek, takže hned?
Ne, mám v Praze další povinnosti, ale moc se na ni těším, nejen kvůli kuchyni. A vůbec na Hradiště.
A co dál na dráze?
Uvidíme, co bude dál, každopádně se s parťákem Damiánem Víchem chystáme na mistrovství republiky za dva týdny do Zlína. Sháníme dobrého vodiče, chtělo by to skvělý čas.
Já znám skvělý čas, to je 8.15. Za to se jede na olympiádu…
Tohle asi reálné není, myslím, že mám ještě čas, ale závodit mne moc a moc baví, tak uvidíme, čeho se ještě dočkáme.
Tome a ještě k evropskému šampionátu. Vnímáte, že vás nastupuje celá řada neokoukaných talentů?
Já myslím, že to tak je dobře, jsem rád, že do té „nové vlny“ patříme i my dva kluci ze Slovácké Slavie společně s Peťou Meindlschmidem. A určitě velký kus úspěchů patří našim trenérům.
