Na parkoviště na Tesáku se samozřejmě dostanete lehce a snadno od Chvalčova i od Trojáku.
Žlutá značka vede po relativní rovině jen chvíli, pak už poměrně drsně do kopce. A celý pětikilometrový úsek je vlastně pořád jedna písnička. Do kopce, z kopce a zase do kopce.
Pozoruhodné je, že avizovanou rozhlednu na Kelčském Javorníku, na níž se tak těšíte, uvidíte v průhledech snad jedinkrát, když jste asi kilometr od ní. Tady přejdete na zelenou značku.
„Užijete“ si i jiných věcí. Bohužel i tady byl, je a asi ještě bude ve formě lýkožrout smrkový zvaný častěji kůrovec. Výsledkem jeho žravosti jsou četné holiny, docela intenzivní dřevorubecká práce a mimo jiné také neskutečně vysoko vyjeté koleje od svozové lesnické techniky.
Výčet truistických atraktivit ale i tak jasně dominuje. Cestou si prohlédnete i pozůstatky z druhé světové války, jsou tu pomníky odbojářům i nefalšovaná zemljanka. Stačí si tři čtvrtě století po válce jen představit, jak těžký tu musel být život.
Cesta je opravdu poměrně namáhavá, místy po šotolině, místy po kamení, ale platí, že finis coronat opus, tedy konec korunuje dílo.
Nádherná 35 metrů vysoká rozhledna se 156 schody je na Kelčském Javorníku uktovena ve výšce 865 nadmořských metrů. Stojí tu od roku 2015. Pořád tedy voní novotou, kvůli koronavirovému nebezpečí pořád ještě zavřená, tohle by se snad mělo rychle změnit.
Neboť pohled z rozhledny je prý úchvatný, zpod ní vlastně můžete obdivovat jen vlastní dílo stavbařů a architektů. I to je ale velmi zajímavé…
