Vážený pane, až mám chuť říci „golemologu“, jak jste přišel na to udělat si doma na zahradě čtyři metry vysokého Golema?
Je druhý v pořadí, toho prvního jsem stvořil na přání jednoho restauratéra v nedalekých Ždánicích, pak mi to přišlo líto, tak abych se nenudil coby důchodce, postavil jsem si na zahradě golema – brášku. Stejně mohutného a stejně polystyrenového. Jen tak, pro radost sobě i své rodiny, včetně vnoučka Míši.
Aha, takže jen tak, paráda. Tahle věc asi není jediná z vaší dílny?
Není, to je fakt, v Kyjově jsem měl na kruhovém objezdu během Slováckého roku obří kraslici, pro radost dětem mívám velikého umělého sněhuláka, jindy zvu na hody stejně výraznou lahví vína a tak dále, taková volná tvorba, řeklo by se, pro radost, ta nesmí v životě nikdy chybět.
Vaše sbírka bicyklů je stejně unikátní.
A souvisí se Zlínem, mám třeba kolo s kovovým dvojrámem, tak jak jej vyráběla někdy ve třicátých letech minulého století firma Baťa. K potěše mé i dalších mám ucelenou sbírku kol ze šedesátých a sedmdesátých let, tedy favority a další. Vše přímo vypulírováno a vyšňořeno.
Tohle je česká krása, máte i bicykly odjinud?
Mám a jsem tomu velmi rád. Mimo jiné se mi povedlo shromáždit skvosty třeba z Francie, Švýcarska, Anglie i odjinud. Vůbec kolo považuji za nádherný vynález. Ten se nám lidem fakt povedl a je nesmrtelný.
I moto věci by byly k vidění?
Proč ne, dal jsem novou tvář klasickému skútru ČZ roku výroby 1969, je jako nový, vydal jsem se na něm například do Tater na Slovensko.
Slovácko a Valašsko, na jejichž spojnici leží Zlín, spojuje jeden vyhlášený nápoj. Co vy a slivovice?
Velký piják nejsem, ale mám slušnou sbírku originálních nápisů a mouder na téma tohoto věčného životabudiče, rád zapůjčím na některý vyhlášený košt slivovice, vím, že jich na Zlínsku a Vsetínsku máte celou spoustu.
Letos vám bude třiasedmdesát, přímo sršíte aktivitou, pročpak?
Lenivět znamená stárnout, na to jaksi nemyslím, taky o to nemám zájem. A na stárnutí bude čas někdy hluboko po osmdesátce.
