Pro osvěžení paměti. Jak jste se vlastně do své pozice ředitele dostal?
To bylo myslím docela prozaické, předtím jsem stavěl nová obchodní centra. Hodně práce, hodně cenných zkušeností, ale už se mi chtělo víc k rodině. Našel jsem inzerát na výběrové řízení na pozici ředitele zimního stadionu ve Zlíně. Tak jsem se přihlásil a vyšlo to.
Nikdy jste od té doby nezalitoval rozhodnutí?
Ne, to vůbec ne, tahle práce mne ty roky naplňuje. A má to jednu výhodu i pro mou paní. Už žádné cestování, pravidelný spánek doma.
Pomalu si budeme připomínat druhé neslavné výročí příchodu koronaviru. Jak to ovlivnilo vaši práci?
Řekl bych, že částečně. Byly a jsou provozy, kde se to projevilo více. Až na určité proluky jsme pořád měli starost o ledové plochy, jejich úpravu, osvětlení, revize, úklid a tak dále. Na druhé straně přibyly nové hygienické starosti, desinfekce, ale ubylo fanoušků. Pořád se něco dělo a děje. Ale to mám rád. Změna je život, říká se.
To jistě, ovšem prakticky vám za tu dobu vymizely komerční akce…
Tohle mne mrzí z řady důvodů. Rušilo se téměř vše. Ale časy jdou snad přeci jen k lepšímu. Už zase jednáme o nových projektech.
Například?
Jde o letošní, ale už i akce v příštím roce. Máme podepsány Kabáty, mimo jiné Michala Nesvadbu anebo ruský národní cirkus, akrobaty i krasobruslaře.
Jak moc vám chodí hlavou plánovaná ale nejasná rekonstrukce zimáku?
To tedy hodně, ovšem jasno dosud není. Uvidíme, jak rozhodnou zastupitelé, státní peníze k mání nejsou. Ale opravovat bychom měli. Problémy se stadionem jsou značné, na sedmnácti místech nám zatéká. Rozvolňuje se, ale víc diváků znamená větší zátěž pro velmi špatnou kanalizací, problémů, které se musejí řešit je spousta…
…a do toho zřejmě sestup hokejistů. To bolí i ředitele zimního stadionu?
To mne trápí moc. Stejně jako všechny fandy i mé kolegy. Nevíme pořádně, co bude a nejistota, to je špatná věc.
Přesto nebo právě proto se snažíte držet dobrou náladu?
To se tedy snažím, někdy to trochu drhne, ale jinak, však víte. Co tě nezabije, to tě posílí, tak nějak se to říká. A navíc mám optimismus v genech. Především po svém 88letém tátovi.
