Tak paní Sylvie, jak to všechno zvládáte?
Na přelomu dvou letopočtů mám velice dobré zprávy. Zvládám to já, zvládá to Wikita, coby prvorodička, zvládají to štěňátka a zvládá to i jejich teta, šestiletá Nelly. Taky moje milovaná velšpringeršpanělka. Když Wikita nakojí všechny šprčky a jde si odpočinout, nastupuje k hlídání vzorná teta.
Chovatelé se vždycky snaží udat štěňata do dobrých rukou, jak dlouho u vás vlastně pobudou?
Bude to zhruba do jejich dvou měsíců, tedy určitě ještě celý leden. Už jsou všichni čtyři pejsci a pět fenek zadáni, věřím, že do velmi dobrých rukou. Ale ještě je na stěhování čas.
Maminka hodně rozdává v mateřském mléku, předpokládám, že musí i hodně jíst…
Pochopitelně, musí mít z čeho brát. Na jídelníčku je třeba syrové maso, zvěřina, dršťky, speciální granule pro kojící feny, rýže, ale třeba i žloutky. Je toho hodně, musí být silná.
Když se vrátíte o pár týdnů zpět, jaký byl vlastně porod, někdy musí pomoci zvěrolékař, tady ne?
Bylo to spontánní, na to, že šlo o první porod s devíti potomky, tak to fenka zvládla na podtrženou jedničku. Celé to trvalo asi čtyři hodiny a hned se ke svým dětem měla naprosto dokonale.
Máme tu Silvestra, tenhle úžasný dárek by se mohl malou štamprličkou zapít, máte čím?
Pokud narážíte na to, že působím i jako páleničářka a žákyně legendární paní Chalupové z Březnice, pak říkám, že ano. Sezóna sice byla krátká, ale mně se pálenka z velmi vzácných mišpulí podařila.
Takže na zdraví krásných štěňátek a vaše, co říkáte?
Na zdraví všech lidí, na zdravý rozum a na to, aby nás netrápilo řinčení zbraní. Aby vyhrával život a ne smrt.
