Šlo totiž o vstřícný krok směrem ke studentům oboru malířství na Univerzitě třetího věku, která pod křídly UTB úspěšně působí. Jen na okraj: má kolem tisícovky nadšených návštěvníků a šedesátka z nich si vybrala pro svůj rozvoj právě malbu.
„Já se chovu dravců vlastně věnuji už od čtvrté třídy, tedy nějakých pětačtyřicet let. Nejdříve jsme měl poštolku, postupně třeba krahujce i jestřába, od roku 2009 pak sokola. Cvičení je velmi náročné. Já říkám, že jde o velmi, velmi inteligentní ptáky. Je to svým způsobem umění, cvičí se třeba s drony, nejde o prostý lov, dravci se dostávají do vysokých výšek, klidně i 400 metrů. No ale tady je v klidu a v pohodě coby model,“ směje se rektor Adámek.
Jeho sokolka je v klidu a v pohodě, výrazněji ožije, až když si ji zase na speciální rukavici vezme její pán. A ke slovu se dostane Zuzana Bahulová, úspěšná a už světově věhlasná designérka působící na zlínské univerzitě, mimo jiné jako vedoucí skupiny nadšených malířek a malířů.
„Ono je třeba ocenit jednak zájem lidí seniorského věku, to především. Moře z nich mělo třeba v mladším věku z malování ostych, případně málo času a takhle originálně si užívají svého letitého koníčka. Nápad, aby pan rektor přinesl coby model svého sokola, je originální a to my máme rádi,“ dodává žena, která navrhuje například sportovní dresy pro úspěšné olympioniky. Zatím možná trochu paradoxně pro reprezentanty mimo Českou republiku.
„Snad není bez zajímavosti, že časem všechny olejomalby nafotíme a vytvoříme z nich velmi originální ptačí pexeso,“ přidává na závěr (z)dravého setkání na půdě rektorátu mladá dáma.
A naslouchající sokolka jen němě přikývne, že se dobrá věc podařila.
