Zírám, věřím svým očím, ale to je to téměř neuvěřitelné. Kolik má voda stupňů?
Myslím, že tak jeden stupeň, možná jeden a půl, ideální stav věcí.
Nu, jak pro koho…
Pro mě určitě, ale pozor, nejde o žádný hazard, musíte mít natrénováno, já se třeba otužuji nějakých deset let. Baví mne to pořád.
Brrr. Jak dlouho vydržíte pod ledem?
Nijak se tím nezabývám, dnes třeba minutku, minutku a půl, je to různé, ale rekord mám kolem tří minut. Upozorňuji znovu, kroky musejí být postupné, to uspokojení a pocit jsou pak dokonalé, paráda.
Většinou se otužilci vydávají do ledové či jen studené vody ve skupinách, vy jste sám?
Ve vodě a pod ledem ano, ale vidíte, na břehu mám kamaráda Petra, je to tak lepší. Obezřetnost je na místě, nejsem hazardér.
Ve vodě jste jako ryba, co jinak?
Stejně rád to mám i na horách, tady vám ukážu fotku na slovenském Choči ve sněhu, je vysoký jako Sněžka. Tam je to taky príma, stejně jako na Kralickém Sněžníku. Ale abyste nemyslel, že jsem nějaký vlk samotář a straním se lidí, v březnu vyrážíme s partou pro změnu na Lysou horu.
Co oblečení, termoprádlo?
Ha, ha, to ne, zásadně chodím na kopce v trenýrkách nebo šortkách, tričko mne nebaví, ale beranici mívám, hlava je moc důležitá.
Otužilci prý neznají nachlazení a kašel…
Já si to úplně nemyslím, taky si jednou ročně projdu virózou nebo kašlem, ale je fakt, že průběh takových neduhů mívám velmi lehký. Jednou za rok je to fajn, ono se tak čistí tělo.
Zdroj: rodinný archiv
