Tak třeba ještě ne čtyřletá Eliška Janoušková i její maminka Eva z jedné moravské vesnice mají žluté květy hodně rády. „Malá se teď nazdobila parádním věnečkem a myslím, že jí to docela sluší. Prý musí nazdobit i svoji panenku,“ těší se z jarní krásy mladá paní.
Jenže pampeliška umí i jiné věci. Když ji chcete vyplenit z trávníku, tak laickým způsobem bez chemie – nedej bože – úspěšní příliš nebudete.
Je to jako v pohádce o sedmihlavé sani, kterak jí vždy po useknutí narostou další hlavy.
„Já jsem včera jezdil dvě hodiny po zahradě se sekačkou, odpoledne přijdu z práce a žlutých květů bylo na zahradě daleko větší množství než předtím,“ vypráví z vlastní čerstvé zkušenosti pan Milan z okrajové části Zlína o tom, jak že pochodil u svého rodinného domu.
Ovšem pampeliška má na život určitě nárok. Jde totiž o významnou léčivou bylinu. Její dobré a ještě lepší vlastnosti potvrzuje odbornice, přírodovědkyně Muzea Kroměřížska Martina Václavíková.
„V lidovém léčitelství se pampeliška využívá jako lehké projímadlo a při revmatických onemocněních nebo problémech s pletí. Má také močopudné účinky a využívá se při nechutenství, což není ani zdaleka všechno,“ vypočítává jen část plusových stránek pampelišky.
Využití je opravdu daleko širší.
„Květ poskytuje na jaře velké množství pylu s vysokým obsahem bílkovin a využívá se k výrobě medu. Rostliny si na jaře sbírají i celé, mají velké množství minerálních látek, zajímavý je i obsah inulínu,“ dodává Martina Václavíková.
A tak až třeba uvidíte „chroustače“ pampeliškových stvolů, vězte, že právě tuží zdraví. Stejně jako ti, kteří si připravují pampeliškový jarní salát.
