Pomoc přichází třeba z vysokých nebo vyšších odborných škol. „Ceníme si každého, kdo pomáhá v této těžké době, dohromady jde zatím asi o 130 lidí, věříme, že to není konečné číslo,“ říká mluvčí nemocnic Zlínského kraje Egon Havrlant s tím, že jsou i lidé, kteří nedostali pokyn pomáhat, ale nabídli se sami.
„Pracuji v jednom z covidových center v 16. budově areálu nemocnice ve Zlíně. Směna mi začíná v šest ráno, končím v šest večer, je to náročné, ale budu pomáhat, dokud o mne bude zájem,“ vypráví o své nové roli jedenatřicetiletý Filip Rais, který vystudoval mimo jiné cestovní ruch a také v něm pracoval.
Je z poměrně vzdálených Teplic, přechodně bydlí ve Slavičíně.
„Máme na oddělení dvě desítky nemocných, nezastavím se v roli sanitáře od rána do večera, chci ale říct, že je tu naprosto úžasný, soudržný kolektiv lidí. Jsem moc rád, že do něj mohu patřit. Zdravotníci jedou na doraz, mají můj velký obdiv. Bojuje se tu o lidské životy, to je nejvíc,“ dodává Filip.
Milovník hradů a zámků, pohybu, kola či plavání teď dává koníčky i rodinu stranou.
„Jako zdraví máme tisíc přání, tady vidím denně každou chvíli lidi, kteří mají jedinou touhu, uzdravit se. Zdravotníci tu makají na sto deset procent, je to tu velká škola lidskosti. Snad si z tohoto pohledu něco odneseme, až zase bude všechno normální,“ doufá mladý muž, který zažívá školu života a pomáhá, jak to jen jde.
O víkendu jde do práce zase, bude sloužit noční.
